Grainne - já svého prvorozeného neviděla pět dní a ještě mi psychopatický
neonatolog (takto kleptoman vykrádající personálu tašky a kabelky) chodil 2x denně sdělovat, co všechno je na mém dítěti špatné a ke všemu lhal jako když tiskne. Ve věcech důležitých i ve zdánlivých drobnostech (jakože mé dítě dostává mateřské mléko z mrazáku - v dekurzu, který mi nechtěli půjčit, jsem si pak přečetla, že ho futrovali normálně umělým mlíkem)...
Když jsem se k dítěti konečně probojovala, nebyly žádné volné pokoje na dětském, takže jsem k němu směla jen 1x za 3h na kojení, které jsem se učila zkroucená na tvrdé židli a celkem logicky to nešlo a trvalo 3 měsíce, než jsme to zvládli.
Když jsem si protekčně vyjednala převoz do jiné nemocnice i s dítětem, přestal se mnou ten pán mluvit a místo něj na mě chodila jeho kolegyne řvát, že zavolá sociálku, protože chci své dítě zabít, moje sestra sháněla právníka...no veliké legrace.
Napsali mu takovou průvodní zprávu, že se primářovi v jiné nemocnici protáčely panenky a asi chvíli i litoval, že se naše rodiny léta znají

Během několika hodin se zjistilo (po absolvování všech možných předepsaných vyšetření), že je kluk v podstatě zdravý (o postižení se tehdy ještě nevědelo), nechali si nás tam ještě den, prý pro jistotu a pustili nás domů se "štemplem" ZDRAVÝ NOVOROZENEC.
V nemosnici předtím si ho chtěli nechat ještě 14 dní s tím, že bych měla (těch 60km) jen dojíždět, neb nejsou volná lůžka.
Byla jsem i svědkem scény s plačící prvorodičkou, které řekli, ať vypadně a dojíždí 40km denně na kojení k dítěti s novorozeneckou žloutenkou (žádné hůdě napojené na hadičky)...
Nevěřila jsem, že je to ve 21. století možné, ale toto je 5 let starý zážitek...