Re: Partnerka na prvním nebo druhém místě?

tak si sesumíruj co máš, a co nemáš:
máš: chlapa co má práci, pracuje asi rád (zní to banálně ale později pochopíš že to není takhle u všech), peníze umí vydělat a přestože nejste svoji - můžeš s nimi určitým způsobem nakládat (vybírat zařízení do jeho domu). Rád tě má, říká ti to (později též pochopíš že ani tohle není u všech standard). To že máte výročí ausgerechnet 30.8. a on tě vzal na večeři 29.8. - podle mě naprosto regulérní oslava, když věděl patrně celý léto, že mu sezona začne toho 30. Jo kdyby se těšil pouze na hokej a pak to doháněl v pondělí, že zpětně zjistil, že jste měli výročí, to bych naštvání chápala, takhle ne - podle mě se smekal dost. Takže zázemí a lásku tam já vidím.

nemáš: "dostatek" volného času trávený spolu (jestli jsem to správně pochopila, tak to je to, co tě trápí). No, teď momentálně máš času asi víc než on, tak je to víc vidět. Píšeš, že u důležitých věcí si čas udělá (zkouška, podpora). A teď je otázka, KOLIK toho času stráveného společně považuješ za důležité ty a kolik on.

Můžu ti nastínit pár případů jak to funguje u mne a v mém okolí. Můj muž třebas divadlo a výlety se mnou má rád, ovšem pokud to zorganizuju a zajistím já. Nečekám, že jeho napadne prostudovat program divadla a koupit lístky, nebo vymýšlet kam by nás jako rodinu v neděli "vyvezl". Vymyslím, naplánuju a pokud je příznivá konstelace (tj. není nutná jiná práce), můžem jet. Teď je ale dlouhodobě v zahraničí, já jsem tu s dětmi sama. Bude to trvat ještě asi půl roku. Pokud bych plakala že o sobotách večer se mnou nebývá, napláču kýbl slz a nepomůžu si - takhle jsme si to zařídili po dohodě, není to bůhvíjaký vodvaz ale funguje to. Do divadla chodím s mámou, ségrou, tchýní, kamarádkama - jak se kdo najde , a mám kulturu v objemu jaký mi vyhovuje. Chodím tancovat latinskoamerické tance - můj muž by to netancoval, ale mě to baví, tak proč ne. Jo a mimochodem hokej hraje taky, já jsem všema 10ti pro, při sedavé práci jakou má sport potřebuje. Ale po té 30 už zdraví občas zlobí, tu koleno, tu záda..... tak ta četnost klesá, když se zadaří že v jednom měsíci jede každý týden je to pomalu na oslavu. Čili chci říct, hrát dobře hokej na amatérské úrovni nepůjde donekonečna v tomhle tempu (navíc pak ti tátové od rodin tolik času ani nemají, pokud hraje se stejnou partou, přirozeným vývojem věcí k tomu dojde)
Ségra - manžel jí jezdí taky hodně do ciziny (třeba týden až dva z měsíce), děti teda zatím nemají, ale zato mají starý rozpadlý barák, na kterém je taky hodně práce, mají zvířectvo které její muž plus mínus akceptuje (sestra zvířata miluje a bydlet bez nich nechce). Ona miluje muziku, hraje na několik nástrojů, občas v nějaké kapele. Taky si vycházejí vstříc jak to jde, ona má muziku a zvířata, on motorku a kamarády.
Sousedka - manžel dva dny v týdnu na služebce, mají 2 děti, on je taky blázen do práce na baráku a do ježdění na kole, ona tolik ne. Ji zas baví různé technologie (je zlatá, pomáhá mi kdykoli mám PC nebo podobný problém , já jsem na to poleno), takže zas ráda utrácí peníze tímhle směrem a manžel je s tím srozuměn.

Jen pár příkladů, ale chtěla jsem říct, že neznám ve svém okolí pár, kde by ti dva si sedli ve všem. Většinou je to tak, že mají společného jednu či dvě věci, a zbytek si jedou ve své režii. Důležité pro funkčnost vztahu je, zda jeden druhého neomezuje v činnostech, které tomu prvnímu přijdou nedůležité, zato tomu druhému se líbí, a dokážou to sladit s chodem rodiny.

Tak se připojuji k těm, co ti radí se osamostatnit - ve smyslu toho řidičáku (většíí volnost fyzická - nemusíš čekat až s tebou někam pojede, event. dokud to jde na kole tak jezdit takhle apod.), brigády (větší volnost finanční, jako stdující to není s tím příjmem nejlepší, ale stejně až budeš chtít po škole pracovat tak praxe se hodí), a vlastních koníčků (větší volnost psychická - tvoje pohoda nebude záviset na tom, jestli jde na hokej nebo ne).