Re: Školka - pláč

A Ty v MŠ pracuješ, nebo to znáš z doslechu?

Já NENUTÍM děti ke klidu, je něco jiného "učit" a něco jiného "nutit". Pokud jsou školky, kde děti musí ležet déle než 30 minut, pak je debata s ředitelkou na místě a takových školek se nezastávám, ačkoli - jak jsem psala včera - netuším, jestli si prostě iniciativně školka do školního řádu napíše, že u nich se odpočívá dvě hodiny, tak jestli pak rodiče můžou požadovat jinou variantu, to fakt nevím.

Pyžamo... Že jsou Tvoji kluci nepraktičtí, no, ona spousta věcí se teď učí "až někdy...", ještě před pár lety si děti naprosto běžně uměly zavazovat tkaničky, dneska to umí v mé třídě jedna předškolačka. Převléknout se do pyžama zase nic tak hrozného snad není. A nechápu, proč by se dítě mělo oblékat rychle k odpolednímu odpočinku. U nás na to má delší dobu, než trvá samotný odpočinek

Chápu, že to neustále bereš podle svých dětí - ale stejně jako mají Tvoje děti problémy s pyžamem, jsou i děti, které NEPOCHOPÍ nebo odmítají dodržovat to, že by měly být u stolečku potichu ve chvíli, kdy se ostatní děti snaží usnout. Opravdu takové děti jsou. Strhávají na sebe pozornost a tak. A taky jsou děti, co usnou jen za naprostého klidu, tedy v případě, že je neruší vůbec nic, ani tichá hra spolužáka. Tohle zase pochop Ty, že i takové děti existují.

Omezování... A co situace, kdy jedno dítě chodí do MŠ denně ráno s pláčem, že nechce jít ven. Pláč se stupňuje po svačině, kdy tedy ven jdeme. Co potom? Co si myslíš o této situaci? Brečí, křičí a řve až do oběda, že nesnáší být venku. V tomhle taky vidíš řešení, že nač se má omezovat, přece může zůstat ve třídě?

Já Ti rozumím, ale stále vidím to, že vidíš jen a jen potřeby svých dětí, myslím, že takový měsíc pobytu na místě učitelky v MŠ by některým rodičům otevřel oči.

Jednou - a už je to spousta let - jsem tu od někoho (a vůbec nevím od koho) četla, že když budu přecházet silnici po přechodu pro chodce se spoustou dalších lidí a budu do nich píchat špendlíkem jen z důvodu "že jsem prostě takový, jsem individualita, to musíte pochopit", tak to taky okolí nepřijme. Vždycky nás něco omezuje, ať chceme, nebo ne.

Myslím, že převlečení se do pyžama a klid na lehátku 30 minut - třeba klidně i jen kvůli dvaceti ostatním, kteří chtějí spát - je v pořádku, dítě se v životě NIKDY nebude setkávat pouze s tím, že bude všechno podle něj, že bude dělat jen to, co se mu líbí. Mně by se hrozně líbilo dělat jen to, co chci, vlastně je to to jediné, po čem celý život toužím. Ale tak nějak tuším, že to asi nepůjde

Nemyslím svoje příspěvky nijak zle. Jenom prostě ve třídě o 28-mi dětech, kdy jsem na ně sama (realita školek) a vím, že každý má naprosto jiné potřeby, nemůžu vždy vyjít všem vstříc, ani kdybych poslala tisíc stížností kamkoli.