Re: Pětka z prověrky

Tak nějak.

Je jasné, že každý z nás považuje za důležité něco jiného, ale ani v nejmenším nechápu, co je špatného na tom, že když se mi něco nezdá, tak jdu a toho učitele se ZEPTÁM. Co je na tom proboha za umetání cestičky? Jedinou výhradu v tomto smyslu bych snad viděla v tom, že by to především měl řešit ten student, když se to týká jeho.

Ale na tom, že jako rodič nezletilého dítěte občas pocítím potřebu se školou komunikovat a něco vyjasnit, nevidím nic negativního a divím se, že se tomu někdo může divit nebo to zatracovat samo o sobě (teď nemluvím o formě, jen sám fakt, že rodič pocítí a realizuje potřebu promluvit si s učitelem svého dítěte o něčem, co se toho dítěte týká).

Divím se, že se tomu diví rodiče, a učitele, který by sám fakt, že si s ním rodič chce někdy promluvit, považoval za něco nevhodného, si ani neumím představit, to by musel být hodně špatný učitel.

Pak se můžeme bavit o frekvenci a formě, chápu, že když tam někdo naběhne co týden už dopředu napružený s agresivním postojem, tak se to učiteli právem nelíbí, ale v situaci s tou pětkou mi připadá zcela legitimní zeptat se, o co jde.