Jak se žije s dospělým partnerem trpícím Aspergerovým syndromem?

Jde mi konkrétně o to, jak se ten "zdravý" partner vyrovnánává s tím, že v tom vztahu chybí vzájemnost nebo k ní lze AS nějak přimět nebo je tam nějaká kompenzace (že ten zdravý není tak zdravý, jak to vypadá, tak netrpí, nepotřebuje vazbu). Vždy nad tím přemýšlím u seriálu Sběratelé kostí, kde on je mužný citlivý chlap a ona je mimo. Kolikrát si říkám, zda by se v reálu necítil osamělý. A to má ona dost nadstandartní okamžiky, kdy reaguje naprosto normálně. Dovedu si představit pár, kde mají AS v nějaké formě oba a tak si žijí vedle sebe a občas se "potkají", prostě dvě uzavřené jednotky, co jsou schopné se domluvit. Myslíte, že v reálu můžou mít AS a "normální" člověk uspokojivý vztah? Já mám doma AS a sama jsem uzavřený introvert, takže zase tak nestrádám, ale občas ano.