Re: Jak se žije s dospělým partnerem trpícím Aspergerovým syndromem?

No, můj syn bude brzy dospělý a má AS. Tak jsem o tom přemýšlela a došla k závěru, že to bude mít těžký v partnerském vztahu. Hrozně moc bude záležet na jeho protějšku.
On nikdy nepochopí hrátky typu - hele, nech mě být /a myslí si - on si mě půjde udobřit/ apod. Nech mě být u něj nech mě být a jediný správný a možný je u něj nechat ji být, přece to řekl.
Nekoupí své partnerce nikdy to či ono na základě povzdechu - jééé, tohle je tak hezký. U něj to znamená - je to hezký.
Na - myslíš, že by se sem ten koberec hodil? Odpoví buď ano nebo ne a tím to bude končit, rozhodně mu nedojde, že to je pobídka ke koupi.
Na sdělení - dneska toho mám dost - neuslyší nic, on totiž netuší, co by asi tak vůbec měl říct a nebo udělat. Můj syn je teda naučený, takže on se klidí z dosahu, abych měla klid.
On se učí a naučil už spoustu věcí, ale nikdy to nebude vycházet z něj, je to naučené a snadno dojde ke konfliktu, protože někdy reaguje prostě zvláštně.
Takže ta, která s ním bude chtít být, to musí vzít jako věc, kterou nedělá schválně a musí vědět, že věci, a to veškeré, musí říkat jasně a srozumitelně - nějaký signály mu neříkají absolutně nic.
Ale musím říct, že mně jako matce se s ním žije dobře - jen musím přijmout jeho technický styl vyjadřování, úsporný, mlčení /když neví, co se po něm chce/ a já se musím vyjadřovat podobně.
Ale učím ho, aby v určitých situacích se dokázal chovat tak, jak se většinově očekává.