Re: Jsem dcera rozvedených rodičů...proč to má pokračování i s mým synem?

Val,
mě sice neubližujou, ale otravujou mne. Za ty roky už jsem ve stádiu, kdy je mi to napůl líto a napůl znovu a znovu žasnu. Přitom jak jsem psala, matka není ani zlá, ani úplně blbá, tím je to pro mne nepochopitelnější. Mně totiž přijde, že se chová celý život tak, jak jsou tady na Rodině popisovaný batolata a školkáči v období vzdoru. Ona kope nohama, brečí, citově vydírá... ale k psychologovi ji nedostaneme, i když jsme jí to se ségrou mnohokrát navrhovaly, protože "ona přece není blázen".
Bývalá tchyně měla a má spoustu výhrad, ale mezi ní a matkou je jeden zásadní rozdíl - tchyně je dospělej člověk, takže se s ní dá normálně mluvit, i když s tebou nesouhlasí, a jako dospělý člověk je schopná pochopit, že se jí něco může stokrát nelíbit, ale nic s tím neudělá. Ty vlasy jsou naprosto ukázkový příklad. Jí se samozřejmě taky nelíbí, že má její vnuk vlasy do půl zad, a netají se tím, že se jí to nelíbí, ale nevydírá kvůli tomu stylem "dokud se neostříháš, tak tě nechci vidět" (matka dokonce zkoušela i to, že synovi odkáže svůj byt, když se nechá ostříhat!!!).