Re: Osamocení

Neklepu si na čelo, nýbrž blednu závistí.......

Mám lidi ráda, mám ráda svoje kamarádky, naše přátele, kolegyně z práce......kamarády a kamarádky mého syna....ale momentálně jsem ze všeho tak "unavená" a všeho přesycená, že bych se nejraději nechala vystřelit někam na prázdnou planetu.

Mám pocit, že kdyby mě třeba za trest zamkli na rok doma, byla bych šťastná jako blecha.


Ale chápu, že ty to máš jinak....takže vlastně jen tak zbytečně tlachám.....


Zima je asi dost blbá na seznamování se....je brzy tma, je zima, všichni jsou zalezlí doma....ale co na jaře, až se začne pracovat na zahradě...co si dojít k nějaké sympatické sousedce pro radu....pro sadičku něčeho, co jsem jí před tím pochválila......co zajít někam na náves, až se bude dělat májka......co se vypravit s dětmi na velikonoční koledu a zapříst hovor se sousedy.....


....a pokud jde o zábavu, tak cokoliv hromadného - jak mají lidi společné téma k hovoru, ať už je to kdovíjaká hloupost, hned je to spojí a ledy jsou prolomeny......cvičení...jazyky....keramika....



Nebo dobrovolničení - moje kamarádka chodila třeba mazlit děti do kojeňáku, další venčit psy do útulku, další doučovat děti do nějakého podprahového (snad se tomu tak říká) centra .......a všude se najdou stejně nadšení lidé a začnou se nabalovat další příležitosti...možnosti......


Držím palce !