Re: Čas pro sebe

Od té doby, co chodím do práce na plný úvazek mám pocit, že nic nestíhám. Ale máme dům a zahradu, což je určitě časově náročnější na starání, než byt. I tak si ale s manželem děláme čas i pro sebe - naštěstí máme blízko rodiče, kteří děti pohlídají. Tak 2x do roka vyrazíme sami na prodloužený víkend a k tomu občas jdeme do divadla nebo s přáteli ven. Tento čas je pro nás důležitý, děláme to takhle od doby, kdy mladší synek přestal být závislý na kojení.
Jinak čas pro sebe mám, když si o něj řeknu a někam chci bez muže a dětí. Je to ale málokdy, jsem itrovert a společenské kontakty mi stačí v práci. Pak se samozřejmě každý den najde chvilka doma, kdy si sednu k internetu, knížce nebo pracuju sama na zahrádce - což tedy beru trochu jako povinnost, ale zároveň z toho mám i radost. Muž sportuje, takže ten vyráží z domu pravidelně, někdy kvůli té četnosti máme spory, ale snažíme se nějak domluvit k oboustranné spokojenosti.
Každopádně si myslím, že i od dětí (někdo i od muže) je třeba si odpočinout. Ony to přežijí, zvlášť když se jim jindy člověk věnuje.