Re: půjčování věcí

Já jsem kupovala věci jenom na holku.Vždycky jsem toužila po tom mít dvě holčičky a vůbec jsem si nepřipouštěla,že bych mohla mít kluka.Tak nějak jsem prostě kalkulovala s tím,že se mi narodí holka.(No,vyšlo to ) Dítě jsem chtěla snad už od patnácti,vždycky jsem byla ten typ co je z malých dětí vedle a chodila si půjčovat děti po sousedech a kamarádkách.Stejně tak jsem se rozplývala nad dětskýma hadříkama.Takže když jsem někde v obchoďáku viděla něco co mi padlo do oka,tak jsem koupila,v různých velikostech,ale nejmenší velikost kterou jsem kupovala byla 52.Ty velikosti jsem měla zhruba do jednoho roku,ale těch větších kusů jsem neměla moc,nejvíc velikostí jsem měla tak do čtyř měsíců,pak už jsem musela zase kupovat větší.Tenkrát se mi povedlo koupit spoustu opravdu překrásných zavazovacích košilek a to si dokonce i pamatuju,že zrovna ty jsem kupovala v Tescu na Národní,to se ještě zdaleka Tesco nejmenovalo,bylo to jen pár let po revoluci.Od té doby jsem tak pěkné košilky už nikde neviděla.Ale je pravda,že když jsem ve dvaceti ty hadříky začala nakupovat,netušila jsem,že novorozenec a kojenec roste téméř před očima,takže z velké většiny toho,co jsem doma měla,dcera vyrostla během tří čtyř měsíců.Kdyby mi nebylo mít dopřáno dítě,tak bych tu výbavu předem koupenou rozprodala.