Re: půjčování věcí

Tak je logický, že JÁ si pamatuju, kde jsem kterej kus koupila, ale kdybych to dostala, tak bych si to nepamatovala, a ani to není důležitý.

Ani by mě nenapadlo, jak tu zmiňovala MOnty, někomu číst levity, že mně nějaký kousek zapatlal nebo dokonce zničil.

Jednotlivý kusy bych fakt neřešila, je jasný, že se časem něco roztrhá a zničí, šlo by mi čistě o to, že jsem půjčila oblečení na nějakou věkovou kategorii, tak až do tý kategorie dospěje moje dítě, že mu nebudu muset pořizovat všecko nový nebo čekat, jestli mi někdo jinej něco dá.

Mírný rozdíl může být i v tom, že Monty druhý dítě neplánovala, tak co doma s malýma hadrama, kdežto já ho chtěla poměrně brzo, takže jsem věděla, že ty věci budu co nevidět potřebovat a s tím jsem je taky půjčovala - nevidím smysl, aby mi to jen tak leželo doma a ten druhý to musel za drahý peníze (i když třeba jen v sekáči, ale prachy nerostou na stromech) kupovat.

Stejně tak mně půjčila kamarádka na novorozeně, byla jsem moc vděčná, že nemusím kupovat věci, ze kterých mimino stejně za chvilku vyroste, věděla jsem, že kamarádka plánuje druhý, a i mi to výslovně řekla, že to bude chtít vrátit. Přišlo mi to jediný logický, co se dalo udělat - fakt by mě nenapadlo to posílat někomu jinýmu. A jasně že jsme neřešily nějaký nevypratelný flíček, případně kdyby se něco úplně rozpadlo, ale nevrátit?