Syndrom opuštěného hnízda

Přemýšlíte někdy o tom, jaký to bude, až děti odejdou z domova? Máte z toho strach nebo se těšíte, že si budete užívat života? Myslím na to docela často, děti mi v podstatě dávaly a dávají smysl života a nikoho blízkého z rodiny tu nemáme, takže za sebe můžu říct, že jsem na děti hodně vázaná. Samozřejmě rozum mi říká, že to jinak nejde, prostě takový je život, ale srdci neporučím a už teď je mi z toho smutno. Představovala jsem si, že děti založí rodiny někde poblíž, budeme se často vídat, budu hlídat vnoučata. Děti ale chtějí jít na druhý konec republiky, kde máme vazby a jim se tam líbí a uznávám, že je tam víc pracovních příležitostí, vše pohromadě, snadnější dostuponost všeho a víc zábavy pro mladý, starý i rodiny s dětmi. Osobně bych tam šla taky, kolikrát už jsem to navrhovala, ale manžel za nic na světě nechce, takže vyhlídky jsou takový, že budeme žít na maloměstě s manželem sami a děti 200 km daleko. Prací se asi těžko budu moci realizovat, prostě pásová výroba pokud vůbec něco a nakonec ani do toho důchoďáku nebo LDN za mnou nebude mít kdo chodit. Vážně se bojím samoty.