Re: Toužily jste po dítěti?

Když mi bylo 4 nebo 5 a někdo se mne ptal, čím budu, až budu velká, říkala jsem, že maminkou.
Když mi bylo 12 - 15, strašně jsem milovala malé děti, chodila jsem koupat a hlídat mimina po celé rodině.
Když se bratrovi narodil syn, bylo mi 16 a starala jsem se o něho na 99% já - kdysi jsem tu o tom psala....
Od 18 jsem měla partnera, o kterém jsem věděla, že s ním chci žít a mít jednou (nespěchala jsem) děti. Chodili jsme spolu 6 let a já furt čekala, že otěhotním. V té době se většina párů brala proto, že byla dívka těhotná... Neotěhotněla jsem a tak jsme se brali proto, abychom mohli zažádat o adopci, protože život bez dětí jsme si neuměli představit. Chtěla jsem děti, ale nebyla to taková šílená, bolavá touha, kterou jsem zažila později. Otěhotněla jsem 3 měsíc po svatbě...
Když měla první dcera 2 roky, začali jsme plánovat druhé dítě. Nedařilo se mi otěhotnět, běhala jsem od doktora k doktorovi, trpěla, kdykoli mi kamarádka řekla, že čeká mimino. Po pár letech jsem šílela, kdykoli jsem měla vidět nějaké malé dítě, když jsem pochovala cizí mimčo, bolelo mně celé tělo, křeče v břiše a tak. Po 7 letech se mi povedlo otěhotnět po IVF.
Bylo mi 36, mladší dcera měla 2 roky a já jsem otěhotněla opět (bez IVF a přes antikoncepci ) a strašně jsem se radovala, ale potratila jsem. Strašně jsem chtěla 3. mimino, ale prostě se to nepovedlo. Nejprve jsem si dala hranici do 40 let, pak ji ještě posnula. Když mi bylo 41, ochrnula jsem a přes rok byla nemocná - operace, několik měsíců v RHB centru, čila jsem se znovu chodit. Pak mi dítě doktoři zakázali. Dodnes mne to mrzí.... Ale touha po tom třetím už nebyla tak zoufalá (bolesti a křeče, kdykoli jsem uviděla mimino), tak, jako u druhého...

Je to zajímavé, že jsem v podstatě vždy touřila po dětech, ale porjevolao se to tak různorodě...