Re: Toužily jste po dítěti?

Já toužila odjakživa. Už v páté třídě jsem měla vymyšlené jméno pro holčičku. Přitom jsem byla úplný kluk absolutně bez pečovatelských sklonů, nikdy jsem nedržela mimino v ruce, nikdy ho nevozila, a vůbec mě cizí děti nezajímaly, panenky taky ne, lítala jsem jen jako divoká a zajímalo mě tisíc jiných věcí. První moje mimino bylo moje vlastní a podařilo se hned. Kdybych na ně musela čekat, když už jsem si ho mohla "dovolit", tak bych se fyzicky trápila. Stačí mi dvě, protože mám takovýho chlapa, jakého mám. Kdybych měla někoho, na koho se můžu spolehnout, tak chci aspoń ještě jedno. Děti mám ráda a děti mají rády mě. Vlastními dětmi jsem se naučila být pečovatelka, ale jinak jsem spíš ta, co s nima řádí, a předstírá, že to dělá kvůli nim (ale dělám to, protože mě to baví). Miluju dětskou logiku a dětské vnímání světa. Dokážu koukat na to, jak si děti hrajou, hádají se a doopravdy se nenudím. A to mám VŠ a věnuju se náročnému oboru a komunikaci s dospělými lidmi na velmi odborné úrovni. Takže moje nadšení pro děti není jen tím, že na víc než "dětské žvatlání" nemám kapacitu.