Re: Jak jsme dopadli - Ananta

Pam-pelo, já to taky pobrala, já jsem si vlastně jen netroufala napsat něco podobného nejen z obavy, že to nebude pochopeno, ale také že to vlastně ani nedokážu vyjádřit. Snažím se vnímat každou zátěžovou situaci, včetně nemoci, jako informaci, upomínku, příležitost něco pochopit a změnit, od-činit, od-pustit,... Rozhodně ne jako trest za jakousi vinu. Mrzí mě, že se tady na tebe ostatní vrhly, že tímto Anantě moc nepomůžeš, zvlášť reakce úči mi přijde dost nepřiměřená, asi opravdu nějaká citlivá strunka, protože jinak jsem zvyklá s ní spíše souznít.

Ananto, nemáš proč cítit se vinna, neplýtvej silami na výčitky. Co léčí, je láska