Re: Dobrý skutek?

Nevím, zřejmě působím jako jedinec, co si neutře nos bez pomoci.

Je pravda, že jsme hodně "adoptovali" jejich malou, jelikož máme lepší podmínky ke hraní, takže je tu skoro pořád, čímž se rodiny sblížili a vidí si pod pokličku. Jenže to hlídání je
takové samohlídání dvou holčiček, občas jim podám něco k jídlu a to je všechno. Jsem ráda, že má naše malá parťáka.

No a tím jak je to téměř příbuzenské a hojné, stalo se, že ví, kde jsou hrnečky, talíře, jaké máme povinnosti a tak nějak to zlehka rozjeli přes čáru, která by mi vyhovovala.