Re: Sejde z očí, sejde z mysli?

Tvůj partner mi velmi silně připomíná manžela mé kamarádky. A to chovováním před rozchodem i po té, co se o něm dozvěděl. Ona teda od něj odešla, tajně, během jeho pobytu v hospodě, protože kdoví, co by se dělo, kdyby to věděl předem, jako ten Tvůj. A on taky vykřikoval kváky ve stylu "když jste odešly, nechci Vás už ani vidět, ona už není moje dítě, najdu si novou (lepší) ženu, udělám nové (asi taky lepší) děti. Ovšem za pár dní zase otočil a "ječel" (sice jen do e-mailu, ale řvalo to i z té zprávy", že mu ukradla dítě a on má na něj právo a kdesi cosi. Výsledek po půl roce je takový, že mu ta kamarádka "vnutila" jakousi dohodu, o tom, kdy by se mohli vídat (aby mohla alespoň trochu plánovat, ne že by chtěla kontakty nějak moc omezovat), on ovšem stejně pokaždé udržuje napětí do poslední chvíle, jestli si dceru vezme nebo ne, potom jí kazí společný den výčitkami a pomlouváním matky (u něj tedy ještě závisí na tom, jak moc je opilý :-()... Je to děs, ale když má někdo takovou povahu, co až tak s tím naděláš ... Možná by skoro bylo lepší, kdyby se od Vás odstřihl úplně, než když bude děti (a tebe) pořád nervovat. Což ale nejspíš bude, leda by Vás "zachránila" nějaká jiná žena ...