Re: Sejde z očí, sejde z mysli?

To je naprosto přesné, jako bys mluvila o mém ex-manželovi. Názory ode zdi ke zdi, vždy jeden extrém, nebo druhý, žádná zlatá střední cesta. Navíc se mění bez nějakého objektivního vnějšího podnětu, prostě jeden tak tak, druhý den opačně, a hotovo. Odešla na rozchod jsem já od něj po šíleném roce a půl, když jsem se snažila jak blázen nějak to dát dohromady. Reakce lítaly od "ukradlas mi dítě" přes "jsem ubožák, pro dítě bude lepší, když už mě nikdy neuvidí" až po "chci střídavou péči". Je teda pravda, že tahle sobecká poloha, že od teď už si pojede svoje a na dítě kašle, tam jako asi jediná chyběla. Časem se to nicméně srovnalo (je to přes dva roky), není to ideální, jako člověka ho nejsem schopná si ho nějak vážit, ale chovám se korektně, nedělám naschvály - ale nenechávám si sr*t na hlavu. Relativně to funguje, i když ty výkyvy jsou tam furt. Syna si bere (na vlastní žádost) každý druhý víkend, domluvy dodržuje.