Re: Je láska opravdu štěstí?

"Dcera už to má jinak, vztahy tolik neprožívá (i když je asi prožívá víc, než přizná navenek), ale na prvním místě má jednoznačně zájmy, dost času na ně, dost času na kamarády a vztah někde souběžně s tím. Nemohla by chodit s klukem, který by se chtěl vídat denně a trávit s ní veškerý čas."

Tak to jsem měla přesně stejně.

Kolegyně z oddílu (svobodná, bezdětná) měla kluka, který jí v jednu chvíli řekl "buď sport nebo já" a ona schlípla uši a nechala sportu. Já když to slyšela, tak se mi otvírala kudla v kapse, takovýhle ultimátum říct mně, tak by měl odpověď "OK, tak támhle jsou dveře".

Parta a koníčky pro mě byly všecko, o vztah jsem nestála, pokud by to znamenalo jakékoli omezení. A myslím, že to tak bylo dobře, vzhledem k tomu, že s tím klukem, se kterým jsem to nakonec "dala dohromady", už kroutíme... no už jsme spolu hodně let, ničeho jsem se kvůli němu nejen vzdávat nemusela, ale nakonec jsme všechno to hezký - tu partu i ty koníčky - prožívali spolu.

Nenajít nikoho takového, tak bych byla vcelku s lehkým srdcem sama.