Re: Je láska opravdu štěstí?

Zní mi v hlavě Love Hurts od Nazareth, když nad tématem tak přemýšlím.

Jestli mám v lásce štěstí, nedokážu posoudit. Možná to zjistím až ve chvíli, kdy se mi před očima promítne celý můj život.
Někdy si přeju zjistit přesnou definici lásky. Co to vlastně je?
Zažila jsem v životě ledacos, ale to, co si představuju jako Lásku s velkým L, která se ze zamilovanosti přetaví do zralé lásky na celý život, bohužel ne. Buď jsem zažila do výšin vystřelující zamilovanost a následný dr*kopád, nebo klidné vody a víceméně stabilní pohodu bez milostného třeštění v začátku.
Na Velkou Lásku nejspíš nemám vlohy. Nebo štěstí. Nebo obojí. Každopádně jsem ráda, že jsem mohla zažít jak romanticko-kýčovitou lásku (mám opravdu nač vzpomínat), tak dlouhodobý vztah založený na společném dívání se jedním směrem (bez počátečního euforického vznášení se).
Zažila jsem na vlastní kůži, že láska dokáže bolet a bolest dokáže paralyzovat. Ale stejně jsem ráda za bolest, kterou jsem si před léty prošla. Evidentně mě to nezabilo (byť jsem zažila depresi a v jejím rámci i touhu už se neprobudit do dalšího rána), takže mě to muselo naopak posílit. Věřím tomu.