Re: Argumentace

Myslenka: vím,že to může být těžké,když tě nikdo v myšlence domácí školy nepodporuje,měla jsem to asi podobně. Potřebuji cítit podporu alespoň někoho,jinak se mi cokoli rozjíždí hrozně špatně. Ačkoliv muž nebyl úplně proti, tak příliš nadšen též ne, spíš mu to bylo jedno (a je mu to jedno teda pořád :) Babičky zpočátku vyloženě zuřily (lepší termín mě nenapadá),"odborníci" (učitelka, speciální pedagog na škole a psycholožka) byli přinejmenším rozpačití. Ale já to brala pro nás jako jedinou schůdnou cestu v dané situaci,tak muselo tohleto jít stranou. I teď mám někdy období,kdy jsem rozhodnutá s tím do minuty seknout,potřebuji podporu,ale internetové diskuze a pár lidí učících doma,které už jsem osobně také poznala dají hodně. Člověk si pak už nepřipadá jako úplný blázen,který vymýšlí hlouposti (řeči o tom,že si syn musí zvyknout,stejně jako jsme si zvkly my(babičky),má generace a všechny ostatní děti, jsem slyšela snad pořád)
Na druhou stranu, když potom všichni ti odpůrci vidí, že dítě po x letech domácí školy,působí celkem normálně a navíc vypadá,že se mu daří dobře, nějaké znalosti také má (nevím proč,ale hodně lidí má potřebu ho zkoušet,jestli opravdu umí číst,počítat) tak nakonec dají pokoj