Re: kolektivní vina, kolektivní trest

V tom všem máš pravdu, ale děláš přitom jednu chybu - ty předpokládáš, že to všechno bylo spontánní a vláda (moc) se jenom přizpůsobovaly hlasu lidu. Tak to ale bylo jen zčásti. Moc (především komunistická strana v čele se svým premiérem, a prezident) zastávali takovou politiku už dávno před odsunem, oni to pak dirigovali, oni vydávali pokyny, a to, co se dělo, vyjma naprostých excesů typu hromadných vražd desítek civilistů, taky schvalovali. Sběrný tábory nevznikaly až na malou část spontánně, ale organizovaně, na základě určitejch pokynů. Způsob zacházení s Němcema v nich byl taky rámcově určovanej shora. Politika dávala lidem jasnej příklad, říkala jim, že zločin na Němci není zločin, ale správná věc, spravedlivá odplata. Kdyby toho nebylo, těch zločinů by tolik nebylo - podobně, jako se v Německu 30. let klidně moh konat protižidovskej pogrom, ale kdyby za Křišťálovou nocí nestála nacistická logistika, taky by vypadal jinak. Beneš v čele nekomunistickýho křídla stál o stabilitu státu a bál se, že pokud se to neuspíší a nevzbudí dojem, že situace hoří a už se stejně nedá nic dělat, západní velmoci na odsun nepřistoupěj a Němci tady zůstanou. Komunisti to viděli šířeji, vnímali to perspektivou toho, že se Němcům sebere a chudým Čechům dá, viděli v tom první kolo sociální revoluce a celkovýho přerozdělení majetku. Když si tohle domyslíš, už to s těma válečnejma přídělama souvisí jen dost volně. A ani s těma přídělama to navíc není tak jednoznačný. když koukneš třeba na odbornou literaturu (historickou atp.), ale i na dobový noviny, získáš dojem, že se v český společnosti ten pohled, že odsun byl nutnej a že to vyplývalo přímo z války atd. prosadil ve skutečnosti spíš s odstupem, až tak od 60. let, když dorostla generace, která už vyrostla v zemi bez Němců. Ještě v pětačtyřicátým máš řadu příkladů toho, že ty emoce nebyly vždycky jen negativní, např. když Češi nosili sami od sebe deportovanejm Němcům do vlaků jídlo a vodu. Takže je možný i to, že v pětačtyřicátým udávala spontánně tón jen část společnosti, který se zbytek podřídil: komunisti, vojáci z východní fronty, různý rabovači, patologický osobnosti, lidi, co měli sami škraloup z války apod., a je otázka, jak velká část český společnosti se skutečně chtěla sama od sebe aktivně mstít.