Re: Sousedé mnou pohrdají

Elso, když jsem v 18 odcházela z mé rodné vsi, byla jsem přesvědčena, že mě tam nikdo nemá rád. Protože jsem se vymykala, byla jsem příliš chytrá, z učitelské rodiny, navíc spíš introvertní, což někdy bývá zaměňováno za aroganci.
Zpětně viděno mi přijde škoda, že jsem se tím vůbec zabývala a trápila. Vztahy na maloměstě (a asi nejen tam) fungujou totiž podle několika principů (záměrně zmiňuju hlavně negativa):
- každý řeší především sám sebe, ostatním věnuje minimum své mentální kapacity, takže většině lidí jsi asi úplně jedno,
- aby se lidi sami cítili líp, poukazují na chyby a nedostatky ostatních,
- lidi vycítí slabost a přesně do ní se strefují, pokud se potřebují cítit líp dle předcházejícího bodu,
- když opravdu potřebuješ pomoc, naprostá většina zrovna nemůže,
- pomluvy se tě dotknou jen v tom případě, že si v dané oblasti sama nejsi jistá.
Z toho vyplývá, že je nakonec úplně jedno, co si kdo o tobě myslí, pravděpodobně si nemyslí nic, a i kdyby si myslel něco špatného, je to jeho věc, ne tvoje. Je úplně zbytečné vůbec věnovat energii přemýšlení o něčem takovém.
Taková situace ti může dát jediné - funguje jako indikátor oblastí, ve kterých si nejsi jistá. Takže užitečná informace pro tebe, kde můžeš na sobě pracovat.