Re: Tajemství mužské duše

Teda dámy, docela jsem se pobavil v tomhle vláknu :)
Je fakt, že muži i ženy pohlížejí na svět trochu jinak a tím, že berou ten svůj pohled jako ten "normální", tak se pak diví, proč to ta druhá strana nebere a nechápe.
Z mé zkušenosti bych řekl, že největší problém bývá v tom, co jedna strana očekává a co si druhá strana myslí, že je očekáváno. Např. žena něco chce, muž očekává, že mu řekne, že něco chce a přesně popíše co chce a on to udělá/koupí/vyrobí ... Žena ale většinou neřekne přesně co chce, nejprve čeká, že to muž pozná sám od sebe z jejích nenápadných signálů. Ty chlap bohužel většinou ani nepostřehne, natož, aby je dešifroval. Když ne, žena to naznačí částečně a očekává, že tohle už chlap pochopí a zařídí se podle toho. Často ani tohle nezabere. Chlap prostě potřebuje přesné zadání. Výsledkem je, že muž nepochopil a tudíž neudělal něco vůbec nebo udělal, ale špatně (rozuměj ne podle představ ženy) a žena je pak naštvaná, což se pak promítá do vztahu různými způsoby např. tím, že žena si řekne, tak ty jsi se na mě vykašlal, tak já s tebou nebudu spát, protže to vím, že ti vadí. To ale řekne sobě, ale ne tomu chlapovi, tomu jen možná zase něco naznačí. Chalp si říká, co sakra je? Nic špatného jsem neudělal a ona je na mě jako na psa a odmítá mě ! Asi má PMS, radši se jí budu vyhýbat než ji to přejde. Tímhle způsobem vznikají nejdřív drobné konflikty a ty pak často sílí až dorostou do stavu permamnentní naštvanost a pocit naprostého porozumění..
S těmi barvami máte taky pravdu - dokonce na to byl nějaký test - obrázek šatů v třech podobných barvách a měly se vybrat jedny konkrétní barvy - většina párů co znám dopadla tak, že chlap vybral jinou barvu než žena.
Jinak jako chlap říkám - chlap je jednoduchý, pokud po něm něco chcete, nečejte, že to objeví, pochopí, prostě mu to řeknětě a to co nejpřesněji, náznaky nefungují, signály nefungují. Respektujte, že chlap (byť je taky Homo Sapiens) prostě vidí svět jinak a hlavně, že to nepředěláte !!! Není třeba vědět jak přemýšlí, stačí respektovat, že to tak je a počítat s tím.
Třeba nakupování - chlap je lovec - vběhne do obchodu, většinou už ví co chce, najde to, vezme a jde zaplatit. Čas strávený v obchodě je maximálně efektivní. Žena je sběračka - chodí mezi regály, vybírá, sbírá, potřebuje čas a klid, a výsledkem je (pro chlapa) naprosto tragická efektivita, kdy po půl dni nakupování si žena koupila 1 tričko.
Chlap je taky ješitný, s tím je potřeba počítat, a není radno to podceňovat, ani provokovat. Chlap chce být ten nej, ten alfasamec, ten obdivovaný, má od přírody zakódováno, že musí bojovat o tu nejlepší samici a pak s ní mít mláďata, která ponesou jeho geny. Cokoli jiného je proti přírodě. Stejně jako v říši zvířat, chlap má často pocit, že žena mu trochu patří, že ji musí bránit proti všemu a všem, které považuje za ohrožující jeho teritorium. On to považuje za něco, kvůli čemu by ho měla ta žena chválit a obdivovat a být vděčná. Vždyť se o ni tak hezky stará. A vůbec nechápe, proč ona to neocení a naopak mu vyčítá, že jí nedává svobodu, že ji dusí a majetnicky usurpuje pro sebe.
Těch rozdílů je stašně moc, kdy jeden něco udělá a myslí to nějak a ten druhý to pochopí úplně naopak a ještě si myslí, že je to naschvál.
Jinak doporučuju přečíst knížky od Johna Graye - Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. Tam je to dost pěkně napsáno. A taky to, že dnešní emancipovaná doba je pro muže ohrožující a nepochopitelná. Ženy se derou na tradiční místa mužů, chtějí být jako muži, vlastně muže vyhánějí z jejich teritoria. Ale kam pak ti chlapi mají jít? Čím mají být, když chlapem je teď žena? Mají se stát ženou? Nebo něčím/někým jiným? Chlapi na tohle nejsu připravení ...