Moje neviditelná partnerská krize

neviditelná, protože ji nijak neventiluju. ano, je to ve vztahu teď dost náročný - malý 3 děti, chlap hodně práce, občas pocit nechuti, někdy že jsme nedoceněný, to najisto na obou stranách, ale myslím, že ve skutečnosti tohle není věc, která by mi tu ,,krizi v hlavě,, utvářela. momentálně spíš markantněji vyvstává problém svatby. já se vdávat nechci. v době, kdy jsem o to stála, se do toho nehrnul on. hodně si mě uhňácal podle svých představ. jenže to byly představy, jaký měl dřív. člověk, hlavně mladší člověk se hodně mění a on se změnil, ale já ne. já jsem si jen prohloubila to, co mi nasadil a trochu to všechno zhořklo a uzavřelo se do sebe, takže i já jsem taková. a on se chce ženit. dost markantně to vyvstalo v neděli, kdy se nechal pokřtít a já sem byla otázkama okolí na oslavě bombardovaná jak syrský město já bych asi i ustoupila, ale problém je, že já nevěřím, že spolu budeme ,,na celý život,,. jsem přesvědčená, že mě časem opustí, což je dost v rozporu s jeho touhou vzít si mě, tudíž mi dát slib ,,na celý život,,. řešili ste někdy něco podobného?