Re: Nemohu přijít na chuť matematice podle Hejného

hmm, ale to spíš je problém konkrétního učitele/učitelky, než matematiky? můj kluk taky matiku má rád a i v první třídě klidně počítal do mínusu, tím spíš, že se ve třídě podle mého názoru v tomhle hecoval ještě s jedním spolužákem, kdo z nich si vymyslí "těžší" příklad... a učitelce to nevadilo. a nemyslím si, že by to bylo tím, že jedou Hejného metodou, spíš že měli rozumnou učitelku

jinak mně samotné je jedno, jakou metodu učitelé používají, pokud děti naučí, to co umět mají - což zatím mám pocit, že problém není. nejstarší holka dělala v pětce přijímačky na osmiletý gympl, chodila na přípravku do školy, kam se hlásila a tam bylo vidět, že v matice je na tom nastejno, jako ostatní, co se učí podle jiných metod. na gympl se tedy nedostala, ale i tak přijímačky udělala daleko líp, než jsem čekala a možná by se i dostala na odvolání, ale to nechtěla.

ad výklad jako celek - nám učitelé na informační schůzce to vysvětlovali tak, že se učivo jede ve spirálách, vrací se k tomu, co už bylo započato a doplňuje se to, mezitím mají i ti slabší žáci možnost to lépe vstřebat, možná to napodruhé lépe pochopí, protože mezitím získají dají zkušenosti, lépe si to zažijí... kdežto kdyby se udělal výklad a jelo se dál, tak kdo nepochopí, tak už třeba nebude mít šanci dál pochopit. nevím, co je na tom pravdy, ale fakt, že si vzpomínám sama na sebe a na to, jak nás v páté třídě učil matiku učitel, co jinak učil výtvarku a matiku naprosto nedokázal vysvětlit. já sama měla matiku ráda, takže jsem se to snažila pochopit doma a počítala si příklady, ale ještě v osmičce jsem doučovala spolužáky, na kterých se podepsalo právě nepochopení látky z pětky a už se to s nimi táhlo, protože pak už se předpokládalo, že to umí