Re: Násobilka v 2. třídě

Cimbur,

no především je třeba děti navést na princip násobení (vícenásobné sčítání). To se ukazuje na těch nízkých číslech. Totéž dělení. Dál se učí řady násobků, ty jsou dobré později pro odhad výsledků a při dělení se zbytkem. Pokud to nechceš učit jen jako básničku, tak to chce něco, do čeho se dá psát nebo kreslit.

U těch větších čísel jde především o zautomatizování, postupné sčítání je tam náročnější, takže to chce dostatečné množství různých typů úloh. No a pro děti je zajímavější je dělat v pracovním sešitě, než na nakopírovaných papírech, a psaní do sešitu zase omezuje tu pestrost úloh.

Samozřejmostí jsou různé hry a praktické úlohy, ale jen s nimi si nevystačíš .

Nejsem si jistá, že se násobilka někdy učila už v první třídě, za mě (množinové dítě) to bylo určitě v druhé. My jsme k tomu měli tabulku násobků, později, po odklonu od množin, se vše učilo zpaměti. Teď se objevuje tabulka násobků znovu v Hejného matematice jako velký objev a ukázka "nepotřeby drilování".

Teoreticky netřeba učit skoro nic. Je spousta dětí, které objevují svět samy, automaticky a často mnohem dříve, než se k témuž dostanou ve škole. Jenže je taky mnoho těch, co je to na ně ve škole příliš brzy a i s tou násobilkou potřebují pomoci.
Já si taky z dětství nepamatuju, že bych měla s čímkoliv v matematice problém, všechno šlo tak nějak samo. Jenže paměť je mrcha zrádná a spoustu toho zatají.
No a pak ještě jedna věc. Učit něco někoho neznamená jen do něj bušit nějaké znalosti násilím, ale někdy je to třeba provázení, podpora a pomoc s organizací času a činností, přičemž se to dítě naučí to, co má znát, tak nějak samo.

Jo a ještě, co se týče přechodu přes desítku....ta první je hranice, kde se dítě musí odpoutat od nejjednodušší pomůcky na počítání, od prstů. Od desítky se odvíjí názvosloví dalších čísel, počet nad deset se obtížně představuje. U dalších desítek pak bývá většinou problém se zapomínáním, ve které desítce se pohybuju a do které se početní operací posouvám. Pro mnoho dětí se čísla nad 20 stávají jen znaky bez představy počtu a od toho se odvíjí problémy s počítáním. Hodně to souvisí s vývojem myšlení. Průměrné šestileté dítě má představu o počtu do pěti (i když umí odříkat řadu třeba do sta), v sedmi letech by mělo mít představu o počtu do 20, ale často právě jen díky tímto směrem zaměřenému rozvíjení.
K té názorné představě stovky se tedy dostávají osmi až devítileté děti, často přes mince nebo čtverečky ve čtvercové síti. Mnoho z nich si při vyslovení slova tisíc dokáže představit grafický symbol (1000), někdy i tisícikorunu, protože ji znají z běžného života, ale těch, kteří v tom vidí i 10 stokorun, 100 desetikorun nebo tisíc korunových moncí zas až tolik není.
No a bez téhle představy se s těmi čísly těžko manipuluje (počítá), pokud je k tomu takové dítě donuceno, tak se jen mechanicky naučí zaměňovat ty grafické symboly podle nějakých pravidel, která se naučí nebo si je vymyslí, ale fakticky počítat neumí.

No a tohle všechno zase souvisí s tím, že naše společnost je nastavená na desítkovou soustavu.

Přepnout se do jakékoliv jiné číselné soustavy, tak ten přechod nebude tvořit desítka, ale nějaké jiné číslo nebo znak.