Po přestěhování jsme mezi místní vůbec nezapadli

Mám problém, který nechci řešit pod svou běžnou registrací. Nějak nejsem celkově spokojená s životem a asi si potřebuji jen ujasnit, jestli to už je ta krize středního věku a stačí to přechodit, nebo to mám řešit radikálně a začínat od nuly. O co jde: manžel je živnostník, dělá sám na sebe, já dělám práci "bez šéfa, bez kolegů", děti 7 a 9 let. Finančně se nemáme špatně ale bohužel jsme, po přestěhování do domku na okraji města, vůbec nezapadli. Nemáme v místě přátelé ani známé, neděláme ty správné sporty, nechodili jsme na VŠ, pro rodiče spolužáků našich dětí nejsme dost dobří . Přijde mi, že tady nemáme vůbec šanci, protože karty jsou rozdané mezi místní honoraci - zubař, střední management místní fabričky, učitelské rodiny atd. Snažím se udržovat přátelství s lidmi z dávných dob ale nějak se bohužel míjíme. Většinou mají děti o dost mladší než naše nebo naopak už velké a samostatné. Moc bych si přála někam patřit a žít mnohem více společensky. Nevím, jestli to píši srozumitelně. Myslela jsem, že se budu angažovat přes školu dětí ale bohužel to nevyšlo. Nejraději bych se odstěhovala a začala znova a jinde. Bude to ale jinde lepší? Měli jste to někdo takto? Zapadli jste nakonec?