Re: Co s drzými puberťáky?

Naše dcerka teď zkoušela extra drzosti, já jsem z toho byla opravdu špatná... povyprávěla jsem to kamarádce sousedce,- no a nakonec si ji vzala do parády ona skvělá sousedka (starší paní) - holky ji berou téměř jako babičku, ale berou ji víc než své vlastní babičky. A ta jí řekla, že kdyby byla její dcerka, tak byť děti téměř nikdy nebila, tak za tohle, co říká by dostala takovou přes hubu, že by si to pamatovala do konce života + jí trošku vysvětlila, co znamená úcta k rodičům, kteří jí zajišťují jídlo, bydlení, pečují o ni, strachují se o ni a chtějí pro ni jen to nejlepší a co mimo jiné znamená mít někoho rád... Dcerka přišla s pláčem (sousedka mi pak říkala, že to nechtěla, ale myslím, že jí to řekla dobře) a mám pocit, že když už tak od té doby používá vhodnější slova a extra drzosti si nechává na dobu, kdy to nevidíme, neslyšíme. Jako jo, puberta je, ale zase odtud potud. Já jsem paní sousedce vděčná, že s naší holkou kamarádsky promluvila. Myslím si, že to od ní vzala, od nás by to možná ani nevyposlechla.