Re: Co s drzými puberťáky?

Buchli, čekám, že do těch 15-ti let s ní prostě puberta mlátit bude. Ale bude-li po mně, tak pak by mohl být opravdu klid. Fakt mi přijde, že je po mně. Já jsem základku hlavně první stupeň proflákala. Rodiče ze mě byli zoufalí, už nevěděli, jak mě donutit učit se... a já když jsem chtěla tak jsem měla jedničky, když jsem nechtěla, tak jsem měla 5... Je fakt, že na druhém stupni jsem začala pomalu chápat, že se fakt učím pro sebe a začala jsem se učit. Tohle zatím vypadá, že bude i případ naší holky... Vím, že jsem nedělala nic hrozného jen jsem byla echt drzá, hádavá... a to mi přávě přijde, že bude i u naší holky. Mně tenkrát mluvil do duše nevlastní dědeček a bylo to pro mě prostě jiné než když mi to říkala moje babička... fakt mi připadá, že je mi hodně podobná. Vidíme, že se drží doma s námi, nikam ji to moc netáhne pryč; kouření jí strašně smrdí, vadí... já jsem vlastně nikdy nebyla na diskotéce... nelákalo mě to nějak extrémně.