Dobrý den,ráda bych tady na diskusi požádala o Vaše názory ohledně mého manželství.Jsem vdaná 24let,několik let manželství nefunguje.Nebudu manžela tady pomlouvat,vím,že by tady někdo řekl,že tady není jeho názor,ale nejsem s ním šťastná,opakovaně byl na mě sprostý,jednal se mnou nefér a společně se svojí matkou mě v životě doslova ubíjel.Řešila jsem to i 2 roky chozením k psychologovi,který mi radil odejít ze vztahu.Postupem času odešla veškerá chemie,která kdy mezi námi byla a mně začaly být jeho dotyky nepříjemné.Začala jsem ho v posteli odmítat a on za to na mě zuřit.Nejsme š´tastni ani jeden,žijeme vedle sebe,ne spolu.On jeden den se snaží,tvrdí,že jsem se změnila,že mě chce zpátky,druhý den mi nadává do luder,hyen,pizd a mrch před dcerou(15let),syn je dospělý.Já jsem nikdy nechtěla rozbíjet rodinu,sama pocházím z rozvedeé rodiny.Před spoustou věcí jsem zavírala oči a i když mi to nevyhovovalo,chodila jsem k jeho rodičům,kde mě jeho matka jen napomínala,urážela,pletla se nám do vztahu,vyčítala moje vaření,moji práci,téměř vše.Manžel je pracovitý,řekla bych workoholik,vždy nervní.Samozřejmě tvrdí,že na to má právo.Já musím být milá,i když jsem přetažená,nebo mi umíral táta a trápila jsem se,ještě mě osočoval,že on to odnáší a jak prý se to chovám,když brečím,že je to pořád dokola.Myslím,že je i zbytečné to tady všechno rozepisovat.Problém je,že nejsem schopna po tolika letech odejít,bojím se být sama,bojím se,že to finančně nezvládnu,v podnikání se mi moc nedaří,že děti budou muset ukončit školu.Ale nejde mi v tom žít,skoro nespávám,věčně jsem ze stresu oslabená a nemocná.Manžel tvrdí,že se taky trápí,ale taky to nijak nerozsekne.Před pár dny jsme spolu byli se známými na dovolené a on mě na pokoji málem znásilnil,řval,že s ním nespím,že mám chlapa,přitom to není pravda,potom zase brečel a doslova se hroutil nademnou.Chápu,že mu to chybí,že jsem k němu chladná,ale mně prostě nejde ho mít ráda po tom všem urážení a zlých slovech,které mi říkal v době,kdy jsem ho potřebovala.Nedovedu si představit všechno dělit,procházet soudy atd.Jsem jak troska,která neumí si uspořádat život a raději žije v nefunkčním manželství.Manžel do poradny nepůjde a navíc si myslím,že můj odpor k němu mi nikdo smazat po tolika letech nebude ani umět.Zrovna tak mi ale nejde odejít,pořád vidím i ty společné roky,vracím se do let,kdy manžel byl hodný ke mně,jak mě rád kupoval oblečení a doslova se ve mně viděl,ale přijde mi,že tak nějak majetnicky,jen pro sebe,zakazoval mi mou rodinu,kamarádky,cvičení,divadlo,chodila jsem všude jen s ním.Jsem jak s koulí na noze,neschopná jít dál.Co s tím?
