Dítě je po návratu od otce úplně rozhozené

Ahoj, rozvádíme se rok a nějak se to nehýbe. Zbytečné naschvály a jeho bolavé ego..

Ex má dceru (4 a půl) vždy jednou za 14 dní na prodloužený víkend a já už prostě nemůžu. Dnes další hádka - před večeří chtěla pohádku - OK, domluvily jsme se na jedné. Než jsem vše připravila, začala běžet i druhá, říkám dobře, ale pak to stopneme a jde se jíst, až to dodělám. Samozřejmě šprajc. Chce to dokoukat celý, začla se vztekat, ječet, dupat, mlátit. Potud to asi spousta z nás občas zažila a dobrý.

Nicménně pohádku jsem nekompomisně vypla, pomohla jí s večeří přes slzy jak hrachy, odeslala ji do koupelny, ať se svleče, že ji osprchuju. Seděla tam na zemi, rvala ze sebe oblečení a ječela, že chce být JENOM JENOM JENOM u táty, protože u něj se na pohádky dívá i při jídle a on by jí to NIKDY nevypl. Mě ruply nervy a dostala .... Začala brečet ještě víc, že tatínek jí NIKDY neplácá. Se slzama v očích jsem ji umyla, uložila, snažila se jí to vysvětlit, ona se tvářila, že chápe a zítra to bude nanovo...

Nebudu asi psát všechny tyhle situace. Mám pocit, že snad obden tady po sobě ječíme. On naprosto nedůsledný, vše povolí, nic nezakáže, nikdy na ni nezvýší hlas, nic nového ji nenaučí, vrchol víkendu je kino.

Já to pak doháním a snažím se z ní vychovat slušnou holku a potlačit toho rozmazleného smrada, který se mi domů v pondělí večer vrací :-( Máme se dobře, nic ji u mě nechybí, má krásný pokoj, spoustu hraček, hodně sportujeme, cestujeme, rozvíjím ji, podporuji, motivuju a přesto už mi poslední dobou ujíždí ruka čím dál častěji, protože si s tím nevím rady.

Ona to vycítila, samozřejmě moc dobře. Kličkuje mezi náma dvouma, co platí u jednoho, u druhého neplatí, domluva s ním je nemožná, já chci jen nějaký řád a slušnost, nic víc. Když neví z které do které, začne mi říkat, že chce být jen u táty a mě se s tímhle vážně těžko žije.

Jsme od sebe rok a půl, rodinu rozbil manžel, já se snažím, dělám co můžu a stejně to není dost. Ne v jejich očích. Dnes jsem z ní strašně cítila, jak mě nemá ráda. Jak mě upřímně nemá ráda a asi má pocit, že by jí u něj vážně bylo líp. Bez pravidel, mantinelů, s čokoládou v ruce u televize.

Co mám dělat? Mám povolit? Mám trvat na svém? Mám to z ní vymlátit nebo jít a rozbít hubu jemu (fakt by si to zasloužil)... Už nemůžu, nevím jaký zaujmout postoj :-(