chápu tě

Taky jsem dřív řešila, co by měl ex dělat s naším synem. Jsme od sebe od syn.6měsíců. Když byl ex v našem městě, nárazově byli víkendy u něj. Několikrát chtěl vědět, co mu má dávat k snídani, co k večeři. (tenkrát jsem hlídala malýho ekzém). Ale když se mě na totéž ptal i po 2-3letech od rozchodu, řekla jsem jen,,jsi táta, máš moji důvěru, starej se. A přestala jsem pátrat po detailech. Protože pak mi bylo stejně vyčteno, že všechno určuju já.
Poslední rok k němu syn jezdí 1-2víkendy - po 2měsících!!! Což je naprostý minimum. Navíc tam je přítelkyně se svým synem. A to pak 1x čas poslouchám, on nejí, on tohle a tamto. Jak mám v tomhle směru korigovat nějakou exovu ne-výchovu?? I kdybych mu řekla cokoliv, tak někdy udělá, někdy neudělá. A zase, já všechno určuju atd.

Hranice pro dítě jo, ale sama vidím, že je pro mě někdy pohodlnější je dočasně zrušit. Taky si uděláme společný večer, s ňamkou do postele a k filmu, usneme u něj.
A to, že chce tátu jsem za ty roky slyšela asi 3x. Jinak si na ex pomalu ani nevzpomene a i když jsem já, ta víc uječená, přesto visí na mně. Až se tomu sama divím. Syn má tátu rád, ale asi nějakým svým zpúsobem. Někdy bych chtěla vědět, co se mu děje v hlavě, jak tu situaci kolem vidí on, jako dítě.

Takže drž se, pevné nervy, a spíš bych to nastolila tak, že tady u nás doma jsou ta a ta pravidla, která můžeme i někdy porušit nebo ne. A u táty to zase funguje jinak. A děti jsou dost chytré a pochopí to. Jen zkouší, jestli hranice stále platí. ¨
I ten náš tohle ví. A zkouší. A to jezdí ještě k babičce a k dědovi. Ono se to nezdá, ale děti vnímají víc, než by člověk někdy chtěl.