Re: Mantry, citáty, písně....na bolest duše

V takové situaci, abych se jen okrajově zamýšlela nad tím, že to nejde dál, jsem se zaplaťpámbu, nikdy neocitla (ťukťukťuk).

Mívám období, která trvají maximálně dva, tři týdny, spíše dva tři dny, kdy mám pocit, že jsem pod vodou, na prsou mi leží šutr a nic se mi nechce.
Nejsem smutná, nemám deprese, nemám vztek, ale ani elán, drajv a jiskru...nic, jen jsem úplně totálně vybitá jak baterka (často to bývá koncem zimy).

To řeším tím, že si prostě vyhovím.
Dělám jen to, co musím (starám se, abychom neshnili a nic nepošlo hlady, vozím děti do školky atd.), ale snažím se co nejvíc odpočívat, čtu, válím se ve vaně, spím, jezdím sama na krátké výlety, píšu nebo třeba zpracovávám fotky...
Důležité je být sama. Buď si třídit myšlenky, nebo nemyslet vůbec na nic, ale sama.
Protože pokud jde o vybití baterek, je třeba je nabíjet, nikoli je stále vysávat

Ale protože mám dvě malé děti, přičemž jedno zůstane mentalitou malé navždy, aplikovat duševní hygienu mohu pouze po kouskách (nelze zalézt na týden do lesa pod širák ) - ovšem stačí to.
Mám kolem sebe naštěstí spoustu veselých a milujících bytostí, které mi rády pomáhají - a to je druhá důležitá věc.
Vědomí toho, že mám kolem sebe lidi, s nimiž se máme rádi, potkáváme se, pomáháme si, veselíme se...

A poslední, třetí, důležitá věc - nesnažit se sama ve svých očích být železobetonová a nevybíjet si energii na předstírání, že tomu tak je.
Můžeš být statečná, ale nejsi robot - prostě nedělat to, co Tobě samotné ubližuje a zároveň mít dostatečné sebevědomí a mít sama sebe ráda - to je nesmírně důležité a překvapilo mě, kolik skvělých lidí samo sebe rádo vůbec nemá.