Re: Matematika napříč populací

"Ono to tady tak často působí, že se vlastně vymlouváš, že dnes nemůžeš to či ono, případně neumíš nebo nemáš ráda to, či ono, protože kdysi... "

Já bych skoro řekla, že se to táhne jako červená nit tím, co Monty píše o sobě, i tím, co píše o synovi.

Spousta zálib, které jsou "neobvyklé", efektní a zaujmou, ale cokoli, co by vyžadovalo systematickou (a tudíž otravnou, opakující se a nudnou) práci, které občas obsahuje něco, co člověka NEBAVÍ, je zavrženo s nějakým "rádobyneprůstřelným" důvodem, který se ovšem při bližším zkoumání projeví... no řekněme jako poměrně dost průstřelný.

Přitom si Monty stěžuje na nedostatek peněz, kterých by jako VŠ jistě měla šanci vydělat víc.

Tím v žádném případě nechci shazovat to, co Monty dokázala, naopak si myslím, že pokud zásadně nefabuluje i o svém dětství a o svém zdravotním stavu, tak měla výrazně ztížený start do života a já považuju to, co dokázala i přesto, za obdivuhodné .

Akorát si myslím, že ty věčný výmluvy, pokud to není jen řečnické cvičení, jsou škoda - Monty sama to nemá zapotřebí a Montysynovi, pokud to není celý fabulace, to může výrazně uškodit v tom, že se nic systematickýho nenaučí (protože to nebude zábava) a ač třeba výrazně nadanej, bude v životě dělat nějaký čučky, ač by měl výrazně na víc, protože nebude mít sicflajš (a nebude naučen, jak se to dělá) na to, aby získal nějakej solidní základ.

(Ale třeba jsem úplně mimo - přece jen mám konvenční myšlení - a on si najde vlastní cestu "navzdory" všem systémům a bude na ní spokojenej - ať tak či onak, budu mu držet palce)