Partnerovo ego aneb Nejlepší obrana je útok

Zdravím Rodinkářky,

celý svůj život řeším jeden problém s mužským pokolením. Nejdříve jsem to zažila jako vdaná u partnera, který byl těžký cholerik, který když si s něčím nebyl jistý, nebo to nevěděl a nebo prostě něco zkazil, tak to obrátil proti mě mě. Jako těhuli mě bylo blbě, řekla jsem to a zpětná vazba..vztekle útočně, jak to že nevíš co Ti je, co mám jako dělat..bleble.Já z toho špatná. Pak jsem se dozvěděla, že měl o mě strach atd a toto byla reakce. Nechápu proč to neřekl zrovna, ocenila bych to, ale brala jsem to, že je to cholerik .Pak např. kamarád, v poloztrhané mikině mi s neochvějným výrazem vykládá jaký je milionář atd.přitom vím, a byl jsem u něj, že bydlí málem pod mostem a nevydělává. Jsem jeho nejlepší kámoška, nevím na co si hraje, často se stýkáme i povídáme. Pak přítel, vysloveně rostu a točí mě, když vím že něco posejří, on to ví a přes to nasadí útočný ton a má tendenci být hnusný a protivný na mě. Nevím na co si hraje. Snad není dítě a oba dva víme, že to prostě zkazil.Když jsem to s ním probírala, tak mě tvrdil, že je to mužské ego, že chlapi neradi prohrávají, přiznávají to a další bleble. Je to fakt normální, nebo jen já to přitahuji. Já sama si na nic nehraji, přiznám vše když cokoliv řeknu nebo udělám blbě, nevím si rady nebo i třeba někdy trapas tak to řeknu, a hned a ještě se tomu zasměji. Je to nějaká mužská nevyzrálost, nebo jsem divná já. Nebo si i nejbližší prostě i mezi sebou na něco hrají.