Re: Muž - skoro notorický chodič pozdě

Taky mám doma a je to děsný. Je mi jedno, že si chodí pozdě na svoje záležitosti, tam ať si to vyřeší, pokud mu to druhá strana toleruje.
Ale společné akce, kde jsme s někým domluveni, dost nenávidím, protože se pak můžu studem propadnout, že na nás ti druzí museli takovou dobu čekat. Jestli jsme někdy na hraně rozvodu, tak je to vždy před odchodem na nějaký smluvený čas s někým, ta bezmoc!

Za léta soužití s ním se moje tolerance časové přesnosti zvedla na "akademickou čtvrthodinku". Ale u mého muže to nejsou čtvrthodinky, nýbrž půlhodinky a klidně i hodinky. Je to zoufalé a strašně sobecké vůči okolí.

Bohužel, vím, kde se to u něj bere, jeho máti je naprosto totéž, spíš ještě o dost horší, ta opravdu přichází klidně s několikahodinovým zpožděním, navíc bez omluvy a se slovy " o co jako jde, co vám vadí"?

Holt jsem si naběhla, na naše první rande muž dorazil o dvě hodiny!! později. A jelikož jsem tehdá neutekla, jsem odsouzena k doživotnímu čekání a zoufalství při jakémkoli společném odchodu.

Jo, a má to dokonce ještě jeden aspekt - když já jdu někam sama, tak chodím na čas. jenže manžel mi často z laskavosti nabídne, že třeba aby se mi pohodlně jelo do divadla, hodí mě autem na metro. A odmítni milou nabídku, žejo! No a pak tohle "rychle autem místo pomalu pěško+busem" znamená, že jdu do divadla ZASE POZDĚ!

a todle nafurt!