Tak už jsme zas doma

Ahoj.
Díky za Vaše postřehy. Už jsem musela přivolat i manžela, protože jsem se skutečně královsky pobavila. Měla jsem pocit, že jste součástí naší rodiny a popisujete trojčení Kačenky. Počínaje cestováním v postýlce, přes zásuvky a konče přebalováním. My jsme si celkem odpočinuly (tedy když zapomenu na to, že jím třetí den brufeny na bolení hlavy) - babička má pocit, že se o nás musí potarat a ono je fajn, že si můžete celý den povídat, hlídat dítě a když je čas dá vám někdo jídlo, kafe ... pod nos. Horší je, že se babička chce mazlit a Kačku nosí. Ta to pak vyžaduje i na nás ... Dnes jsme byli poprvé na pouti. Kačka byla jak v Jiříkově vidění. Byli jsme na houpačkách a pan "komediant" byl pomalu v šoku, když jsem si do té houpačky sedala také, protože jsem tam samozřejmě nemohla malou nechat samotnou. No, přežil to, houpačky taky (vešla jsem se, ale just)a Kačka se tlemila na celé kolo.
Někdy v dřívějších diskusích jsem zachytila něco o nočnících. Co na to vaše doktorky? Ta moje mi řekla, že jí to sice naučit drilem můžu, ale že to dětem skutečně secvakne - co po nich chceme až okolo 1,5 roku. O řvaní Kačky my řekla následovné - vítejte mezi maminkami. Od 8 měsíce se začne projevovat sociální úzkost. U některých dětí se neprojeví vůbec, u některých to trvá pár týdnů, u některých do 3 let. Takže střídání se v ukládání nemá význam, pokud jsem doma a nejdu třeba cvičit, protože to dítě prý jen trápíme. Nemůžeme zase, ale být otroky ( my mámy ), a tak když je třeba odejít, musí to prckové pochopit a spokojit se s tátou, babičkou atd.
Končím. Manžel my právě navrhl, aby jste mi napsaly e-mailové adresy, že bych vám mohla psát přímo "wordové soubory".
Ahoj.
Markéta