Re: Tak už jsme zas doma

Ahoj Markéto,
tak doufám, že ti cestování prospělo a že sis skutečně odpočinula. Dětičky jsou svým chováním hodně podobný, protože oni až zase tak pestrou škálu "zlobení" nemají. Tudíž je to u každýho doma asi dost podobný.
S tím nošením to znám velice dobře, to je oblíbená činnost mého dědy. Ten tak miluje malý děti (hlavně ty "rodinný"), že by z Lindy šmahem udělal děsnýho rozmazlence. Kolikrát jsem mu říkala, ať to nedělá, že si na to Linda zvykne, všechno zbytečný. Dávala jsem jim Lindu každé dopoledne na půl hodinky na "hlídání", aby si ji užili, ale místo chování ji samozřejmě hnedka začal nosit. Teďka je po operaci s očima a nesmí nosit nic těžkého, tak se to vyřešilo.
My jsme dneska byli s Lindou v ZOO v Liberci a bylo to fakt super. Linda byla nadšená ze zvířátek a z nového kamaráda Jarouška (syn mé kamarádky z netu). Všichni jsme si to báječně užili.
S těma nočníkama jsme to u doktora ještě neřešili, protože Linda dosud nesedí, tak mi to přišlo předčasný. Kamarádka co má stejně starou holčičku, ji už na nočník zkouší dávat. Myslím si, že to je každýho věc, kdy začne, některý děti, co už třeba v 10 měsících choděj jsou asi někde jinde než děti, co v tý době ještě ani neseděj. Myslím si, že pravidlem by mělo být nenechávat dítě na nočníčku moc dlouho a snažit se ho ta dávat v době, kdy normálně kaká (protože čurání například já dost dobře neumím vysledovat, Linda si ucvrnkává průběžně pořád, hlavně když hodně pije).
S tím usínáním bych to viděla tak, že bych nastolila spíš nějakej rituálek než vyloženě každej den ukládat sama Kačenku. Někdy spíš ty rituálky navoděj atmosféru na spaní a dítě ani tolik nevnímá, že maminka zrovna chybí. My s tím teda problémy nemáme, takže to je jen můj laickej názor.