Žlučník znám :o)

Jo, žlučník, tak ten už naštěstí nemám. Tři roky a kousek. Když byly mladší holce sotva 3 týdny, chytlo mě to prvně. Nic šíleného - jak tady popisují jiné/jiní, ale stačilo mi to. Nejdřív jsme netušili o co jde, když to nepřestávalo, sjeli jsme na pohotovost. A tam řekli, že to bude asi žlučník, ať jedeme ještě do nemocnice. A tam si mě samozřejmě nechali. Já s třítýdenní holčičkou, první holku jsem nekojila skoro vůbec, u druhé jsem si vysnila, že budu a budu a budu. Ha, ha...brečela jsem už na příjmu. Po 3 dnech jsme šly domů, ale ani ne do týdne jsem tam byla zpátky. Do dotazníku co bych si přála ohledně péče apod. jsem pak napsala - udržet kojení. Jenže: malou ke mně dát nemohli (prý infekční prostředí...), tak ji dali do jiné budovy kam jsem na kojení docházela přes X spojovacích chodeb, schody dolů poté schody nahoru...Chuděra bývala celá uřvaná než jsem stihla dorazit. To totiž znamenalo vždy prosit sestru (když mi přišla oznámit, že "volali z dětskýho") aby mi odpojila kapačku. A jak byla malá vysílená pláčem, vypila málo. Tak jsem se snažila odstříkávat - ani mechanická ani elektrická odsávačka naprosto neuspěly. Tak do skleničky, rukou ve které jsem měla kanylu. Už i bez odstříkávání si sestry vždy povzdechly, že lovit moje žíly stojí za to. A ještě jsem si je ničila takhle...(určitě je to normální, ale začala se mi pak do hadičky od kanyly vracet krev z té žíly a když mi ji pak znova napojovali ke kapačce, "kapánek" to pálilo). A lékaři nadávali, že nestíhám předepsaný počet infuzí, když jsem pořád pryč... Nakonec jsem to cca po týdnu docházení za holčičkou vzdala, moje máma si ji vzala k sobě, v nemocnici i přes to, že nejdřív nechtěli povolit dokrm Sunarem pak s ním začali. Byla tam jedna moc hodná sestra - když jsem jí řekla, že z lahvičky mám strach, tak mi s úsměvem řekla, že jí to bude dávat po lžičkách - aby se mi neodstavila. No ale nakonec stejně byla jen na tom Sunaru. Řekla jsem si, že hlavní je pro ni klid a ne aby musela min. 15 minut řvát na celé kolo, než přijde máma a dá jí najíst. Pak už jsme měli s pány doktory jedinou potíž: přišla jsem si jak špatně dotažený vodovodní kohoutek. Ale nebyl k mání ani instalatér, natož nějaký gynekolog-porodník...volala jsem svému,ten mi řekl,že když jsem v nemocnici, nesmí mi předepsat žádný lék on, musí to ta nemocnice. Tam gynekologie nebyla, museli žádat revizního aby jim povolil nákup toho léku - za své jsem si ho taky koupit nemohla, protože když je jednou lék hrazený ZP, prý to nelze (to mi řekli). A doktoři vyhrožovali, že pokud se mléko nezastaví a nedejbože chytím ještě nějaký znánět - pomažu domů a na operaci si přijdu později. Nakonec mi žlučník vyndali a od té doby jsem DÍKY BOHU BEZ POTÍŽÍ.
PS: Zdravím ZITU - po dvou měsících a chlup jsme se potkaly v téhle diskusi, v říjnu mi s něčím mooooc dobře a ochotně poradila, tak jí tímto znovu děkuji. Jana.