Re: Žlučník znám :o)

Tak dámy, přispěju svou troškou do žlučníkového mlýna. První záchvat jsem měla v sedmnácti - po alkoholu (konkrétně po nějakém cinzanu nebo vermutu). Druhý krátce na to po vajíčkách - vše v období plesů a Velikonoc. Taky psychika zapracovala (velké rozčilení). Pak jsem zjistila, že mi nedělá dobře česnek (syrový už vůbec ne, to stačila jen jeho vůně), smažené (nasáklé tukem), připálené (viz zde zmiňované topinky) a ryby (už jen ten zápach!). A rozčilování všeobecně, to mě chytil záchvat i bez jídla. Pomohl mi vždycky Cholagol - kapky - cca 20-25 kapek na lžičku s cukrem, hodně zapít vodou, protože je to hnusný, pronikavě "větrový". Deset let jsem se s tím trápila a asi 4 měsíce po porodu druhého dítěte jsem si ho nechala vyndat (laparoskopicky, taky v Praze ve Vysočanech, jak tu někdo zmiňoval dobré zkušenosti). Měla jsem tam obrovský šutr a nějaký písek. Teď už je to asi 13 let, co ho mám venku, a jsem fakt ráda, že jsem si ho nechala vyndat. Neříkám, že se občas neozve, zvlášť v psychicky náročném období a taky např. po špatném čínském česneku, vejcích a také bramborové kaši (dělám ji řídkou, hodně mléka, hodně rozšlehanou, jedině pak mi nedělá problémy, máslo nevadí). Takže pokud někdo váháte, zda jít na operaci, jednoznačně doporučuji. První půlrok byl ještě dost zlej, bolelo to, teď už nelituju a už dlouho můžu jíst skoro všechno. Ťukám!! Držte se a brzké uzdravení!