Diskuze : Hlavní : Budulínci aneb Zemřelo nám dítě

Mili,na tebe v to dnešní smutné výročí taky myslím,posílám ti objetí a Milence do nebíčka vzpomínku

Emo, tohle jsou právě ty předsudky, mají je často i ti pozůstalí, letos Martinka pro Patrička umixuje, příští rok třeba už jen prostře, je dobře, že je odhodlaná dělat to tak, jak cítí. Já se právě nechala natlačit do toho tvářit se jakoby nic, všechno si řešit jen sama v sobě, takže zvenku jsem vypadala jako velmi rozumná a srovnaná a nebylo to dobře, možná proto dnes musím řešit, jak to udělat, abychom si jako rodina na Milenku aspoň malinko vzpomněli.

Martinko, díky za typy, také pro Milenku kupujeme dárek, panenku, asi protože jsem jí tolik chtěla kupovat panenky a už jsem to nestihla. Dnes půjdeme na hrobeček asi jen s manželem, dnes má Milenka výročí odchodu do nebe, ale o Vánocích půjdeme i s dětmi. Určitě jí napíšu na papír pár slov a pak poprosím ostatní, zda by něco nepřidali, třeba jen jednu větičku nebo Vašík obrázek, ale také jim řeknu, že pochopím, pokud nic nepřidají.

Marti, 2 měsíce je ještě velmi krátká doba, máš nárok dělat cokoliv, co ti uleví. Jakákoliv reakce na takovou ztrátu je normální, pouze ta situace, do které jsme se dostali, není normální. To není z mé hlavy, to jsme se učili na semináři pro pomoc pozůstalým. A mě se jeví, že ty jsi s tím celkem srovnaná a nevím, proč má někdo za každou cenu potřebu tě znejisťovat a vnucovat ti pocit, že tvoje reakce jsou divné nebo morbidní.

Psychickou pomoc potřebuje tady někdo jiný, ale maminka Patrička to nebude, řekla bych. Na jejím chování ve sledu událostí mi nepříjde nic divného, narozdíl od reakcí třeba tvých.

Emo,mně to přijde normální.Jedl mixovanou stravu,tak pochopitelně dostane to,na co byl zvyklý.Spíš mě udivuje něčí potřeba navážet se do cizí bolesti.