Diskuze : Hlavní : Budulínci aneb Zemřelo nám dítě

To by ale nemělo být těžké. Rpdina mého muže nikdy nic takového nedělala a o Štedrém dnu bývali docela mimo. Až posledních 11 let, co jsem s nima. Já musím mít rituál na všechno, jsem už taková. Ze začátku byli trochu překvapení, ale teď je to samozřejmost i na dušičky a jeho narozeniny. Někdy chodím i sama. Byl to přeci jen fajn chlap, kterého jsem bohužel nepoznala a jehož věrnou kopii mám doma :) Vlastně dvě kopie :)

Za sebe musím říct, že mívám povánoční deprese každý rok, i když je prožiju moc hezky. Prostě ten pocit, že je to pryč a zase za rok....sedím pod opadaným stromkem, dojídám oschlé cukroví a čekám na ten kolotoč, škola, práce...atd...
A Tvá ztráta je prostě navždy. A zhorší ty pocity stonásobně.
Posílám pohlazení a 24. zapálím svíčku i za Tvou krásnou holčičku.

Xeno, málem jsem o bráchu přišla před 17 lety. Jako zkušenost to stačilo, další podobného druhu už, doufám, nepřijde. Přeji hezký večer, jdu si po svých.

oprava: ze zásady odmítala, ne potřebovala.

Není zač se omlouvat. Tohle všechno život přináší.
Jeden den jseš v pohodě a druhej den je nečekaně úplně všechno v pr*eli.
Buď ráda, že v takovýto diskuzi může člověk jen teoretizovat.
Co já bych za to dala.

Las,
o žádný rituál absolutně nestojím. Tolik mě to oddělalo, že se chci vyrovnávat se vším jenom sama.
Ostatní bych mobilizovat nechtěla, ať se s tím každý zkusí vyrovnat sám. Věřím, že mý rodiee se spřáhli a mluví o tom, ale na další úrovně to přenášet nedokážeme.
Nemusela jsem se smířit s tím, že by na ně někdo nevzpomínal. Vím, že na ně vzpomínáme všichni, ale všichni po svém. Já se o tom prostě s nikým dělit nechci. Už i tady to je pro mě dost těžký, přesně jak to píšeš.
Můj způsob truchlení spočívá v samotě a ve vzpomínkách. Možná s klukama prohodím v duchu pár slov na hřbitově, ale i tam musím být sama.