Diskuze : Hlavní : Waldorfská škola

A šťastného života už vůbec ne...

"Hmm, v naší waldorfské školce je 75 dětí, můžu říct, že určitě se žádné neučí s tužkou a pastelkami, tyto děti dál vídám ve škole a ani u jednoho nikdy nebyl problém, že by už ve školce nedržely tužku nebo pastelku."

Jsem přesvědčená že lžeš, protože nevěřím, že statisticky je možné, aby ze 75 dětí žádné nemělo problém s držením tužky a to ani v případě, že by všech 75 dětí prošlo běžnou školkou a celou dobu tam kreslilo pastelkami. Podle statistiky to tak nemůže být, v každé třídě je několik dětí, které mají problém s držením tužky.


Nevím, proč měníš svoje identity, včera Jana a dnes Pruhovaná? Dost smutný, taková neupřímnost u Waldorfské učitelky... To je právě to, o čem jsme psala - jen jsi to potvrdila Jano - nebo Pruhovaná

"Milá Jano, nevím na základě čeho usuzuješ, že tomu nerozumím. U nás děti kreslily výhradně voskovými bločky a pokud se za 3 roky dítě ve školce nenaučí kreslit pastelkou (přesněji nikdy během 3 let nedostane tu možnost), pokládám to za problém. Předškoláci v rámci předškolní přípravy pletli košíky a vyráběli skřítky z hlíny, to ti skutečně připadá v pořádku?!?!?"

Hmm, v naší waldorfské školce je 75 dětí, můžu říct, že určitě se žádné neučí s tužkou a pastelkami, tyto děti dál vídám ve škole a ani u jednoho nikdy nebyl problém, že by už ve školce nedržely tužku nebo pastelku. V čem vidíš ten problém? Moje děti tím prošly i oni a jejich spolužáci píší v současnosti perem tužkou a žádný problém u nich nevidím, takhle totiž vznikají fámy a nepravdy.
Tady nejde o to, co nejdřív to dítě naučit, ale začít, až je na to připravená ruka, a asi tomu opravdu nerozumíš, protože právě to pletení košíků a vyrábění všeho možného tu ruku mnohem více rozvíjí než předčasná tužka v ruce, takže ano, připadá mi to v pořádku.

S dysfatikem zkušenost nemám, s waldorfskou školou ano.
Třídní schůzka 1x za měsíc (kdyžtak se občas vynechá, no ).
Slavnosti: 1x za rok jeden víkendový den adventní jarmark, 1x velikonoční jarmark, 1x akademie. Účast na přípravách a na samotné akci je sice vítaná, ale nikoliv povinná. U nás má třeba každou z akcí na starosti jedna třída (tedy rodiče), takže organizace připadne na každou třídu jednou za celou školní docházku. Opět je to ale založeno na dobrovolnosti.
V prvních dvou až třech třídách možná občas nějaká slavnost navíc - připadají v úvahu asi dvě na podzim a jedna před Vánoci, záleží na třídě a učiteli, obvykle všední den v podvečer, opět to samozřejmě není povinné ! (asi tak jako obvyklá besídka). S rostoucím věkem dítěte počet akcí klesá.
Největší práce rodiče čeká s tvorbou čítanky - ve spolupráci s ostatními rodiči a podle představ učitele. Je to ale hezká práce.
Pomoc je vítaná (ale opět ne povinná!) při některých akcích během roku - třeba při stavbě, při orání...
Nic moc víc se od rodičů nevyžaduje, u nás například nejsou téměř úkoly,takže v běžný všední den i o víkendu pohoda. Ale to je zase různé.
Děti jsou opravdu v pohodě, až moc.
Mne osobně překvapilo, že někteří učitelé stejně dávají poznámky, i když asi o moc míň než jinde. Takže mi připadá maličko to nálepkování zlobivců i tady, na rozdíl třeba od školky, kde to fakt nedělali. Ale holt každý učitel to tak elegantně nezvládá, jsou to taky jenom lidi.