Diskuze : Hlavní : Jídlo a potraviny

Já jsem v dospělosti nějak prirozene přestala zkoušet sprintovat, iritovalo mě, že mám úplně jiné pocity.. že jsem najendou těžká, nevznasim se , nejde to samo, nejsem už rychlá apod. A kupodivu jsem před par měsíci četla článek o běhání, který mi povzbudil a zařazuji do každého běhu par kratších sprintu. Jeden, dva..Zakazala jsem si myslet na své historické vznášeni a neřešit rozdílný pocit při sprintu, je to totiz strašný, a zameruju se na doslap, abych se nezranila a na samotnou max rychlost. No a překvapeni, i v tomto věku citim zlepšení, jsem lehčí, mrštnejsi.. Takže radost. Sprintuju tedy jen v případě, kdy není nikdo v dohledu max srna, zajc.. jak rikal syn.
Za minuly týden mám milych 35 km, větší ambice nemám. Ale chci to ted udržet, i s těmi sprinty, protoze na konci října bych si chtěla s dcerou zabehnout štafetu 10+10km. Jen tak, pro společnou radost, ale chci byt dobře připravena.

Takže cíl: běhat a neshodit svaly když se hlidam v jídle

Sedm krabic! To bych se asi nerozhodla
Vzhled běžeckých bot jsem si taky odvykla řešit, respektive barvu (tvar modelu, co mi vyhovuje, se mi naštěstí i líbí) - co ten rok vyrobí, v tom běhám

"Někdy, když to běží a nic nebolí, je ten běh čistá euforie. "

Přesně tak. Neznám nic úžasnějšího kromě jedné věci, která ovšem trvá nepoměrně kratší dobu

knedli, mně přijde, že celý tvůj život je sprint, jsi nesmírně výkonná a obětavá, neumím si představit, že bys do svého tryskomyšího stylu dala ještě sprint

Ježín, ja sem tak neznášala šprinty! Bola som pomalá, hrozne. To som dodnes. Predbehne ma každé moje dieťa, i MM i v časoch jeho cca 120kg.
Ale výdrž mám vraj dobrú.