Diskuze : Zdraví : Morbus Perthes

Natalí,

všimli jsme si, že syn občas při běhání kulhá. Ptali jsme se, jestli ho něco bolí, na což nám vždycky odpovídal, že ne - ale prostě při větší zátěži začal zase vždycky pokulhávat, ulevoval té noze, ani o tom nevěděl. Když už to trvalo déle, tak jsme se objednali na ortopedii a bylo to.
Chodili (respektive jednou za rok ještě stále chodíme na kontrolu čistě pro jistotu) jsme do Centra Prof. Čecha v Praze na Černém mostě. Jejich stránky jsou: www.ortopedie-fyzioterapie.cz

Ona v podstatě žádná léčba ani nebyla, Perthes je samolečící se nemoc (samozřejmě záleží na míře závažnosti, jak tu už někdo zmiňoval). Dodržovali jsme klidový režim - postupem času stále rozvolněnější. První prázdniny po diagnose trávil syn prakticky pořád na lehátku nebo na tandemovým kočáře (vpředu on, vzadu mimino a na skatu ještě batole - prostě bitevní loď :o). Chodili jsme tenkrát na kontroly každé tři měsíce a hlídali hlavně, aby se v kyčelním kloubu v prostoru po hlavici kloubu neudělal zánět.

Klidně se ptej, asi mě všechno nenapadne hned ale až po konkrétně položený otázce. Jestli chceš, tak klidně přes mail, ať to tady nezahltíme.

Ahoj Šmatlo,

můžu se zeptat ke komu jste chodily? Další dotaz: Já bych tak jako tak chtěla znát názor jiného doktora, ale já vůbec netuším, kdo se na to u nás specializuje. Nemáš tip? A jak si přišla na to, že má malej Perthese? Malá také nemá, žádné potíže, nic jí nebolí.Byla to prostě náhoda. Jak jste se léčily? Byly jste také v tom Košumberku?

Natalí,

syn měl Morbus Perthes diagnostikovaný ve čtyřech letech. Dnes je mu devět, normálně nejen chodí, skáče, běhá, ale dělá i aktivně sport, který si vybral. Neříkám, že to byla procházka růžovým sadem, ale zvládnout se to dalo. Měli jsme štěstí na doktora, který nás nehnal hned na operaci, ale přiklonil se spíš k neinvazivní - konzervativní léčbě. Bylo potřeba dodržovat zpočátku vcelku striktní klidový režim, ale časem to bylo lehčí a lehčí.
Kdysi kdesi jsem četla (taky jsem po zjištění diagnosy googlila jak šílená), že čím dřív se Perthes objeví, tím rychleji a snadněji se léčí. Takže to, že ho tvoje dcera má už ve dvou letech, může být naopak pozitivní informace (když už ho má).
Neboj, je to zvladatelný. Když jsme se synem tenkrát drželi klidový režim, což u čtyřletýho aktivního kluka není nic jednoduchýho, když navíc subjektivně necítí žádný obtíže, tak jsem k tomu měla ještě čerstvý miminko (diagnosu jsme se dozvěděli, když jsem byla v šestinedělí, tak si dovedeš představit tu smršť sebelítosti a hormonální bouře :o)) a dvouletý batole - a šlo to.
Asi bych na tvým místě počkala, co ti řekne lékař - a pokud bude tlačit na operativní řešení, tak bych asi chtěla konzultaci ještě dalšího ortopeda, který se Perthesem zabývá. Nikdy není na škodu mít k dispozici více názorů ...

Drž se, myslím, že proti tomu, co jste si už s dcerou obě zažily, bude tohle snadnější.

Taky Ti děkuji za povzbuzení. Já jsem bohužel člověk, který vždy počítá s horší variantou. Trochu mě to naučily i ty naše vykloubené kyčle co jsme měly. Tenkrát když malá dostala ty řemínky, tak jsem z toho byla špatná, ale rychle jsem se stím srovnala, nebylo to tak špatné, jak to vypadalo. Pan dr. mi tenkrát řekl, že si myslí, že to určitě pomůže a když jsem se ho ptala co nastane když to nepomůže. Nechtěl mi to říct, že to zatím nebudeme řešit, zbytečně bych se stresovala(myslel to dobře). A já jsem nepátrala. Při následné trakci, jsem byla docela v šoku, jak jsem to nečekala a nevěděla o co jde. Myslela jsem, že jsem si šáhla na dno, ale co se ve mě děje teď... Mám opravdu strach, že to malá odskáče (taky ty neustálé rentgeny již od malička a teď jich snad ještě přibude)

Ahoj, ja jsem sice sestra, ale pres gyndu, v orthopedii se moc nevyznam.Vis co, kazda nemoc ditete je pro mamu zatez, nemusis se omlouvat, ze deti i umiraji a o nic nejde.Jde, je to tvoje dite a ty nechces, aby trpelo.Moje dobra kamaradka, ma taky od detstvi problemy s kyclema, uzila si svoje.Ale je to moc hodna holka, o vsechny se stara a myslim, ze ji to uz moc neprijde, ze je jina.Seznamily jsme se se spolu v laznich a jelikoz nemam maminku, je to takova moje adoptivni mama.Jo a jeste jedna vec, asi muze byt vice forem zavaznosti, ne?Myslim, ze bych poslouchala doktora, co mi rekne.Jiste, muzes patrat na internetu, ale jak vidis, prinese ti to jen starosti na vic.Jo a ja taky nespim....mala se rozhodla, ze si chce v sest hrat, mam velkou radost