Diskuze : Zdraví : Morbus Perthes

Zdravím všechny,kteří se zajímáte o Perthesovu chorobu. Touto nemocí jsem onemocněla v 5-ti letech,v roce 1977.Je už to hodně dávno, vše si již nepamatuji, jen vím,že nejdříve jsem ležela na ortopedii na Fifejdách,kde jsem měla sádru na celé postižené noze, bohužel bez výsledku.Pak se rodiče dozvěděli o léčebně v Košumberku a já jsem tam odjela během letních prázdnin, zrovna jsem měla nastoupit do 1.třídy.Léčba byla opravdu dlouhá, zpočátku jsem měla stále přivázány pytlíky s pískem na noze a minimálně rok jsem takhle ležela. Už nevím přesně, kdy jsem mohla začít opět pozvolna chodit, ale ten pocit,kdy jsem po více než roce stála opět na nohou si stále pamatuji. V té době byl v léčebně úžasný p.primář Felt, kterému vděčím za své uzdravení. Byla jsem tam celkem 16 měsíců a pak samozřejmě následovaly rehabilitace. Podstatné je, že jsem se domů vracela zcela zdráva. Dnes je mi 37 let, mám dvě dcerky a ty jsou obě zdrávy. Nemoc prý není dědičná!Je pravda, že poslední měsíce pociťuji bolet v kloubu a myslím, že to bude s věkem přibývat. Prý se ten postižený kloub může rychleji opotřebovávat, takže uvidím, co bude dále. Každopádně přeji všem, kteří musí tuto nepříjemnou chorobu řešit, pevné nervy a hlavně trpělivost, je to běh na dlouhou trať, ale výsledek se v cíli určitě dostaví!!!

dobry den dnes jsem tu poprve,mam trileteho syna a mame podezreni na morbus pertes.Rtg a krevni odbery jsou zatim negativni ale ceka nas dalsi fura vysetreni.Neustale ho boli leva kycel po vetsi namaze odmita nekdy chodit uplne,v klidu ho nozka vetsinou neboli nebo jen pri nekterem tezsim pohybu.V posledni dobe sledujeme i pokulhavani.Zatim nevime zda se tato choroba potvrdi,ale to cekani je strasne.Vsude jsou dlouhe objednaci doby a clovek musi JEN cekaz a doufat.Jak zde ctu lecbu tak mi to pripada jako z hororu.Neumim si predstavit nechat ho tolik mesicu samotneho v nejake lecebne ,ale jinak nevim jak by se to resilo kdyz mam doma jeste jedno male dite a praci.Samozrejmne jsem zastance konzervaivni lecby.Zatim se jen modlim a doufam at je vse v poradku a Vam vsem preji silu a pevne nervy.

Zdravím Vás, má dcera Ivanka je na dětském pavilonu. Myslím, že tuším kdo jste, Ivanka mi povídala o holčičce, která tam je s maminkou a někdy s babičkou, ale můžu se mýlit. Tak ať se Vám daří.

Dobrý den,
poprvé u mě tuto chorobu diagnostikovali v sedmi letech, v roce 1992. Tehdy nám o této nemoci moc neřekli, ani o možnostech léčby a nějakých následcích, pouze navrhli konzervativní léčbu v příšerné léčebně v Albrechticích, kde se čekalo, jak se můj stav bude vyvíjet. Dva roky jsem ležela se závažím, po roce mi postupně přidávali minutu stání, potom pět minut chůze. Můj stav se bohužel nelepšil, naopak noha mě pořád bolela, až mě rodiče přes protesty pana primáře z Albrechtic odvezli a začal mě léčit MUDr. Musialek, tenkrát v nemocnici v Ostravě na Fifejdách. Podstoupila jsem operaci, která se podle všeho zdařila a bylo mi řečeno, že do budoucna budu naprosto v pořádku, pouze zkrat LDK 2cm, skoliosa, rekreačně sport, jinak bez omezení. Dnes je mi 23, doteď jsem fungovala dá se říci normálně, dokonce jsem se věnovala pěší turistice. Až před několika měsíci jsem začala pociťovat bolesti při chůzi v levé kyčli stejné jako tenkrát a na dva týdny jsem přetala chodit úplně, takže jsem se lekla, jestli se perthes náhodou nemůže vrátit. Na ortopedii mi řekli že nemůže, udělali mi rtg, sono, vyloučili zánět, artrózu, dostala jsem prášky proti bolesti, napsali mi elektroléčbu, kam jsem potom týden musela dojíždět (je to sice kousek, ale nedošla jsem) a poslali mě domů s tím, že mi vlastně nic není a s doporučením, že když mě ten kloub bolí hlavně při chůzi, tak ať nechodím! Naštěstí se učím na státnice, takže chodit teď moc nemusím, ovšem pokud potom budu hledat práci, nevím jak do ní dojdu. Příští týden jdu asi po šesti letech navštívit MUDr. Musialka, tak jsem zvědavá, co mi řekne on. Pokud by se zde vyskytl někdo s podobným osudem, protože nás bohužel není málo, budu ráda, pokud zde napíše své zkušenosti. Všem mainkám bych chtěla dodat hodně odvahy, je to boj, ale dá se vyhrát.

Dobrý den,

je mi 28 let, a v 8 letech jsem se léčila s tou samou chorobou v léčebně Košumberk a to přesně 12 měsíců. Moc si toho již nepamatuji z léčby před nástupem, jen vím že jsme lítali přes 2 roky po všech čertech, než se tehdy rodiče jen tak náhodou dozvěděli že nějaká léčebna vůbec existuje.
V léčebně to opravdu jednoduché nebylo, ale bylo tam dost dětí se stejným problémem, a rychle jsem se aklimatizovala.
Dnes jsem ale moc ráda, že se tehdy rodiče rozhodli pro léčebnu, jsem bez následků a problémů. Rekreačně sportuji. Přemýšlím o rodině. Najde se tu někdo se stejným problémem, myslím tím jaký byl průběh těhotenství?
Děkuji. A přeji všem opravdu moc moc štěstíčka a úspěšné léčby.