Diskuze : Hlavní : Jak naučit děti - ostatní

"motivuju děti jinak"

A jak? A jak motivuješ to, co na něj nic neplatí?

"Jak NECHCE jít na brigádu? O tom se nediskutuje"

Tomu nerozumím...bosa, nahého bys ho nechala,...o tom přece také nemusíš doma diskutovat

A jak by se dostal z chodby do koupelny s těma špinavejma nohama? Umýt se sám pochopitelně, ale lítat neumí a jít s nohama od ledasčeho od dveří do koupelny bych nedovolila

Alraune, nevim jestli jsem psala, ze mam citlive dite, ale mam velmi premyslive dite /citlive asi jako kazde jine?/. A strasne palicate /po me/. Nejdriv si vsechno musi vyzkouset sama, ale FAKT vsechno/ a pak teprve uzna, jestli me vyslechne, jaky mam nazor na vec ja. Ona si ani v nicem nenecha poradit. I kdyz ted uz se i stava, ze si me vyslechne predem a pak to stejne zkousi po svem.
Jinak mi tu vychovu doma berem tak trochu jinak. Manzel jak vis je nemec. Takze kdyz mala tehdy chtela do mesta odpochodovat v tom co jsem popisovala, jen se ji manzel zeptal, jestli ji nebude horko. Rekla ze ne a tak jsme vyrazili /zadne stresy, natlak, nuceni, proste jsme bez reci sli/. Sama usoudila, ze se asi nevhodne oblekla.
V mem nemeckem okoli neresi nikdo, kdo si co kam a jak oblekne a jestli to nekoho nahodou nepohorsuje. Nedavno jsme potkali /v jedne resaturaci u vody/ zname a jejich dcera vypadala jak z chude ctvrti. Asi usoudila, ze ma moc dlouhe kratasy a udelala si z nich jeste kratsi. Sama si ostrihala nohavice, dost udesny pohled. No nikdo to neresil, ani ja uz ne. Nekdy mam pocit, ze ten stres vytvari hlavne rodice /a ty deti na to proste reaguji jak reaguji/, neb je prece nemozne, aby to dite slo do skoly v pyzamu

Přiznám se ze si to moc neumím Představit, takovéhle každodenní boje o maličkosti. Mám pětiletého syna a osmiletou dceru, samo neuměli všechno hned, sama vím co je to 1000x opakovat aby si umyli ruce po příchodu z venčí (to teď připomínám už jen někdy) a syn je pomalejší v oblikani protoze je hracicka a zapomíná se, obcas mu pomuzu obratit mikinu ci kalhoty co ma naruby, dcera je zase detailistka co musí mit prstynek stejne barvy jako gumicku do vlasu ale je schopna zapomenout se ucesat či mit k tomu prstynku špínu za nehty. Ale beru to ze jsou roztrziti, zabrani do hry či tak něco, občas me z toho jdou nervy napřed. Ale v podstatě stačí říct a udělají co je potreba, nekladou odpor ani se nevymlouvaji. Takže doufám, ze u nich stačí to 1000 opakování či nechat pocítit dusledky (kamarádky dceři řeknou ze je rozcuchana, synovi ze ma kalhoty opacne). Tak to si prave neumím představit jak jednat s takovým dítětem co odpor klade. Me by to provokovalo strašně, i kdyz chápu ze jista ignorace je asi nejefektivnější zpusob na afekt či snahu dítěte se mnou manipulovat.