Diskuze : Hlavní : Jak naučit děti - ostatní

Lído, já mám děti o 8,5 roku a mají se fakt rádi. Každý mi říkal, že takový rozdíl a ještě ve složení kluk starší bude hrozný.
Naopak - syn je výborný a zodpovědný hlídač, když si potřebuji něco zařídil, když byla batole, tak ji učil chodit, pohlídal ji, když jsem potřebovala skočit pověsit prádlo a tak. Teď mu bude 14 a dceři 5, klidně je mohu spolu nechat tak na 2 hod a pohoda. Ani se syn netváří, že "to bude vopruz" ji hlídat. Navíc oba mají radost z každého nového úspěchu toho druhého. Nebo se litují a ošetřují, když druhý marodí.
Naopak kamarádka má děti staší holka a mladší kluk a tam je to fakt o rivalitě a mnohem horší. Žalují na sebe a věčně si stěžují..

No to je prověřená zkušenost, že takoví desetiletí kluci jsou lepší chůvy, než holky.

souhlasím s tebou, můj desetiletý, hlídá i tři hodiny sourozence 2,5 a 6ti letou s adhd a AS, když jdu do práce.. není to nutnost, samy děti si to tak nastavily.. a vyhovuje to všem..

nejstaršímu za to dávám peníze.. on ale žádné nechce, tvrdí, že já mu taky pomáhám a že si peníze mám nechat.. je to teda v řádu desetikorun za jedno hlídání - tak mu je dávám bokem do obálky, až se bude chtít něco koupit, bude to tam mít, protože já narozdíl od něj to za samozřejmost nepovažuju

a někdy před rokem a cosi jsem měla šílenou migrénu v létě asi týden jsem byla nepoužitelná a nejstarší tehdy 9 se staral o nejmladšího tehdy rok a kousek a prostřední 5 - celý týden vždy než manžel přišel kolem třetí hodiny z práce.

Bavil je, hrál si s nima, pouštěl jim pohádky a upekl třeba brambory.. protože já byla nepoužitelná a to to po něm nikdo nechtěl.. to vaření... on se nabídl sám a i udělal..

myslím taky, že nakrmit ročního sourozence není nic, co by šestileté dítě nezvládlo, moje šestiletá i přes DG by to zvládla.

Podle mě žárlí a nesmířila se s příchodem sourozence...je mezi nima dost velký rozdíl..a ona byla 5let jedináček a najednou je tu vetřelec.....
Co vím z okolí..tohle trvá dlouho.....u pár případů až do dospělosti než se smíří se sourozencem.


A to další, že doma vůbec nic v 6letech nedělá a říká, že to je Tvoje práce.....výborný......

Nyní budu za krkavce,ale bydlíme doma všichni a všichni by jsme měli nějak přiložit ruku k společnému úklidu, nádobí a vaření......

A i 6letá dcera by měla vědět a pomáhat chvíli při vaření, pokud je opotřeba rychle někde vysát kousek koberce...., když je doma miminko a maminka ji požádá. a rozhodně na tom nevidím NIC špatnýho....nikdo ji nenutí vysávat celý byt,ale kousek....

Stejně tak mi příjde opravdu od dcerky hnusné, že maminka ji požádá slušně...a ona podle mě ze žárlivosti.....sourozence natruc nenakrmí.

Pokud má pomoci s nádobím, řekne , že to je práce maminky.....copak maminka jí doma sama....pochopila jsem, že pravidelně nic nedělá.....takže ty jednorázovky by zvládnout mohla.

Nyní budu za krkavce.....,ale moje děti mají pokojíček a co ho mají.....si ho sami uklízí(když byli školkáčci, tak jsem to po nich neznatelně předělala,ale NIKDy s tím neměli problém.
Pravda je, že od 1roku nebo co začali chodit...je strašně bavilo vysávat.....jsem musela pomalu vysávat tajně.....pořád mi to brali z ruky...nebo nechtěli vrátit, že sami....

JINiank nějaké povinnosti malé co dělají jen oni mají od cca 5-6let.....třeba vyndat nádobí z myčky a naskládat do na linku a podobně....náš mrňous mi to ,ale uklízel i kam nedostal...šplhal mi po lince....(zakazovala jsem , že nemá klečet na lince, že si ty skleničky uklidím).

Myslím, že tohle je spíš v nich...než , že bych se nějak snažila......prootže o konzultacích mi třídní říkala, že jediný dítě ze třídy jde a samo nabídne pomoc je můj syn.

že je šestiletá tak trochu sobec, to asi je. Ale ukaž mi jiné šestileté dítě plné altruismu které je takové samo od sebe..... dětem je jistý egocentrismus jaksi vlastní z podstaty "přežití". To, že nejsou středobodem vesmíru se musí naučit.
A promiň, nátlak s fotkou afričánka by byl moc i na mě. Jako když se na to dítě samo zeptá, tak určitě odpovím, ale ne že mu to budu nosit pod nos se slovy jak je nevděčný, že co by za to dali jiní .....
Souhlasím s příspěvky které psaly, že s takovýmhle vysvětlováním je fajn začít "jen tak", v situacích které nepotřebují okamžité řešení, jen si prostě povídáte o tom co děti zaujme -
rozdělila bych to na tři oblasti:
a) všímat si lidí:
- první je samozřejmě rodina a vztahy v ní - že se máte rádi navzájem, že si pomáháte vy rodiče a proč (tatínek pracuje aby bylo za co bydlet, vařit, nakupovat, maminka se stará o malého sourozence, takže nemůže do práce, ale to neznamená že nemá nic - tatínek se s ní dělí a ona zase dělá věci doma, zábavu máte spolu všichni atd...)
- vidí starou babičku o holi jak těžce jde, tak jaké to je když je někdo starý (a že byl taky někdy mladý - na to pozorování jsou ideální praprarodiče), vidí člověka na vozíku tak proč, co se mu asi stalo, že něco sice nemůže ale spoustu věcí může když k tomu má podmínky, pokud je nějaké "nestandardní" dítko v kolektivu - proč je asi takové, že by bylo asi radši jako ostatní ale je tu nemoc či jiná věc která mu to neumožňuje atd atd atd.
Dětinkám to v hlavě šrotuje, nemysli si. Prostě jen dát podnět, oni si to přelouskají, pak se zase doptají na pár dalších věcí a pak jim to bude postupně docvakávat.
b) všímat si zvířat:
on ten kontakt se zvířaty je podle mě v tomhle emocionálnu a nesobeckosti důležitý, sami třeba žádné zvíře doma nemáme, ale babičky mají kočky a psy - tam to okouknou co si k zvířeti smí/nesmí dovolit, jezdili jsme ke kamarádce na koně a ta měla i ovce, králíky, slepice atd., fakt to pro moje děti byl zážitek když si mohly pohladit čerstvě narozené jehňátko a viděly ho jak pije od mámy, když so mohly vzít králíčky nebo kuřátka do rukou - to je tak nesdělitelné, žádná knížka ani film to nenahradí, tu hebkost, ten pocit zranitelnosti a cítit že mají něco živého v rukou.... Taky si říkáme s dětmi pořád dokola - že je hezké mít takové a takové zvířátko, a co asi jí, co asi všechno potřebuje, jak se mu to musí poskytnout, a jestli je spokojené takhle nebo by bylo lepší aby nebylo v zajetí (např. papoušek by tu v ČR asi nepřežil, ale zavírat sojku do klece jen kvůli hezkému peří ...., nebo mít koníka když mám jen malinkatou zahrádku.... pak přijde syn s tím, jak velké by bylo potřeba akvárko kdyby chtěl mít doma velrybu a vysvětlujem si o tom jak moc místa asi potřebuje velryba a jestli by jí stačilo kdyby se nemohla ani otočit.... oni k tomu dojdou sami).
c) zapojit se do každodenních činností:
- hlavně NECHAT děti něco dělat (zpočátku tak ty 4-5 let mají FAKT zájem, i když to moc neumí, ale pokud je začneme odhánět, zvyknou si na to že se nemají vnucovat a najdou si svou zábavu a pak je přitáhnout zpátky je těžké), a hlavně chválit, chválit - a nejen rodiče děti, ale i rodič rodiče a vést k tomu i ty děti (aby uměly pochválit maminku/tatínka že něco dobrého uvařili, že jim něco vyrobili-zařídili-sehnali....... protože to není samo sebou mávnutím kouzelného proutku).