Diskuze : Zdraví : JIP a ARO

Smutné je, že někdy musíš nechat dítě samotné v nemocnici, když nemáš hlídání pro to druhé .

Bluni, vždyť jasně, to já nepopírám ani v nejmenším - člověk je z nemoci dítěte tak rozhozený, že nemusí mít na to jít do nějakých konfliktů. A neměl by k tomu být nucen

Ja som až teraz dočítala a nie všetko,tak len zareagujem na Bedunkin dotaz.

Bedunka, moja skúsenosť bola z Havířovskej nemocnice. A dnes to vyzerá, že si nás tam vezmú zas. Lenže ja už kojím len v noci,úplne maličko, tak sa snažím rozbehnúť zas kojenie aby som mohla vystupovať ako kojaca matka a nechali si ma tam. Teda, ak to neustojíme doma. Pevne verím, že áno.

Holky, naprosto souhlasím, že zákon, který by jasně vymezoval právo dítěte na doprovod matky nebo otce v nemocnici na všech odděleních, by velmi pomohl a je důležité ho prosadit.
Na druhé straně bych nestavěla problém jako rodiče versus lékaři. Naopak, myslím, že je důležité debatu vést tak, aby aspoň větší část lékařů, kteří jsou zatím proti, přehodnotila své postoje. Proto bych chtěla, aby se o tom více mluvilo nejen na serverech pro maminky.Ono totiž v zájmu našich dětí je dobrá spolupráce zdravotníků a nás rodičů, nepřátelská atmosféra naproti tomu určitě škodí. Proto je třeba přesvědčit zdravotníky, že je to opravdu to nejlepší pro nemocné děti. Proto jsem stále ochotná zveřejňovat svou zkušenost, kterou jsem prošla s
Milenkou i s Tomíkem, ačkoliv je to pro mě samozřejmě dost osobní i bolestné. Jen nějak nemohu najít vhodné místo, kde své zkušenosti zveřejnit, aby to mělo větší dopad na veřejné mínění.
Hlavně to nechci hrotit právě doktoři x rodiče, protože je i dost lékařů, kteří to chápou. Už jsem vám asi psala, jak v Motole jsem byla vystresovaná po zážitku z plzeňské Jipky, že mě taky nebudou chtít nechat u malé, když musí zase na Jip a ošetřující lékař mi tehdy řekl, že se toho nemusím bát, že mě tam potřebují, abych u malé byla.

Lízo - jenže ne každá máma je schopná ustát psychicky situaci, aby si natolik postavila hlavu, že "neodejde, to by jí museli vynést" - zvlášť když se jedná o nějakou náhlou a psychicky náročnou situaci, kdy se s dítětem znenadání něco hodně špatnýho stane...ono by to mohlo vést k výčitkám těch, co se dostatečně nehádaly, nebyly dostatečně konfliktní....a to si myslím, že si nemají co vyčítat - ono lidé jsou různé a situace, kdy jsou na matku sestry nepříjemné taky dítěti na psychické pohodě nepřidá.

V brněnské nemocnici se to strašně moc různé oddělení od oddělení - jedna maminka chtěla zůstat s dítětem a sestra jí arogantně vypakovala a když to maminka neustála a začala brečet, tak jí řekla, že teda na ní zavolá policajty a to už ta máma neustála a odešla...ono ustát psychicky v jednom dni náhlou hospitalizaci dítěte a případný incident s policií né každý ustojí...
já jsem měla štěstí na oddělení, tam nechávaly maminky bez námitek - buďto jenom vsedě u postýlky dítěte, nebo na jednom jediném "nadstandartním" pokoji - měli jsme štěstí, že se uvolnil a sá jsem byla kojící dvojčatovka, takže nám ho hnedka přidělili. Ale moji kluci byli taky děsně vyjukaní a plakali, kdykoliv jsem opouštěla pokoj...tak jsem ho raději vůbec neopoštěla...nechodila jsem ani na jídlo, na který bych musela jít pěknej kus do jiné budovy...při odchodu mě paní, co to vyřizuje sprdla, proč toho nevyužívám a nedokázala pochopit, že jsem nechtěla opustit dítě, když "jsou tam přece sestry a ty ho pohlídaj"...

určitě jsi udělala hrdinský čin, že sis to uhájila, skvělý, ale zastávám se matek, co to nedokázaly, jelikož tak nějak vím, že bych to taky nedokázala...